Browse By

Cesty, na které Bůh člověka nepozval

To je tak nádherné evangelium! Víte, o čem to evangelium je? To vyprávění o učednících jdoucích do Emauz je vyprávěním o cestě, na kterou Bůh člověka nepozval. Člověk se většinou domnívá, že ve svém životě jde tak nějak správně. Málokdo je přesvědčený o tom, že jde úplně špatně. Většinou si myslíme, že ta základní linie našeho života je dobrá. A přesto při pohledu zpátky víme, že ne všechny naše cesty byly správné a že někdy jsme to poznali až s

Skutečnost Ježíšova vzkříšení

Přicházíme z toho světa, který je naplněn tolika bolavými věcmi, občerstvit se, posílit, načerpat u Pána Ježíše. Papež Benedikt XVI. ve svém nedávném motu proprio o nové evangelizaci „Všude a stále“ zdůraznil, že základem tolika problémů dnešního světa je zapomínání na Boha. To vidíme: Čím víc jdou lidé životem mimo Boha, tím víc těch bolavých věcí ve světě je. A to se týká nejenom lidí mimo církev, ale i spousty lidí v církvi! Jak mohou zachovávat to, co Ježíš nám

Ukazuje pět svých ran

Velikonoce jsou svátky plné radosti a radost – ta se projevuje i úsměvem; úsměv patří k radosti, a tak já bych to naše dnešní velikonoční zamyšlení chtěl začít právě i tak trochu úsměvně – jedním hezkým vyprávěním, které na první pohled nevypadá nijak velikonočně, ale posléze zjistíme, že má s Velikonocemi hlubokou souvislost. Dostalo se mi do rukou moc hezké vyprávění – nemusíme ho brát doslova; ani co do počtů ani co do faktů. Spíš v něm hledejme určité jádro

Liturgie Svatého týdne

Víme dobře, čemu se říká „klíčové okamžiky“. Mohou to být okamžiky ve sportovním utkání, ve kterých jde o všechno, ale je to jenom hra. Ovšem klíčové okamžiky má i lidský život. Takovým okamžikem může být maturita, svatba, nevyléčitelná nemoc, smrt někoho blízkého. Klíčové okamžiky má i život církve. Každoročně je prožíváme ve Svatém týdnu. A já vás chci dneska pozvat k jeho slavení. Nejsou důležité jenom Velikonoce. Důležitý je celý Svatý týden. Kdo neprožije s Kristem jeho sebedarování v Eucharistii,

Ježíš a samařská žena v nás

Dlouhé ale překrásné evangelium k nám dneska zaznělo. Vypráví hlavně o třech věcech: O tom, že Ježíš sám si nachází člověka, o tom, že Ježíš přistupuje k člověku v pravdě a lásce a pak vypráví také o tom, co to s člověkem může a má udělat, když se setká s Kristem, když prožije ten dotek jeho pravdy a lásky. Ježíš sám si nachází člověka. Všimněme si: Ta samařská žena jde navážit vodu v poledne. Ne ráno, ne večer, ale v

Boží zaslíbení

Dnes máme s Učící se církví uvažovat nad Božími zaslíbeními. Vzpomínám si, jak svého času kterési dítě vysvětlovalo, že když něco slibuje a má přitom prsty zkřížené přes sebe, tak že ten slib prý splnit nemusí. Pěkná hloupost! Budeme uvažovat nad tím, že lidé mohou klamat, ale Bůh je ve svých slibech věrný. Podívejme se na dnešní 1. čtení: Bůh slibuje Abrahámovi (který se tehdy ještě jmenoval Abrám), že jeho potomstvo bude veliké, a tak se i stalo: Z jeho

SBĚR STARÉHO ŠATSTVA

Také budete dělat doma jarní úklid? Bdete též vyřazovat nepotřebné oblečení? A chcete tímto oblečením ještě někomu prospět? Máte možnost. ZDE se dovíte více o sbírce nepotřebného šatstva. Pomozme – zvláště když nás to vcelku nic nebude stát.