PROMLUVA ZE SLAVNOSTI SV. CYRILA A METODĚJE – SVOBODA, JISTOTA, NADĚJE

Tak opět po roce slavíme slavnost svatých Cyrila a Metoděje. V té známé velehradské písni zpíváme: „Otcové naši, svatí apoštolé, ctí vaše jména stále národ vděčný…“ Svatého Cyrila a Metoděje nazýváme otci. Sv. apoštol Pavel píše takovou zvláštní myšlenku: „Učitelů máte mnoho, ale otců mnoho nemáte.“ Co to znamená být otcem? Otec (stejně jako matka) dává život. Otec (stejně jako matka) stojí za něčím, co tu nebylo a co tu je. A o sv. Cyrilu a Metodějovi to platí v 

PROMLUVA Z 13. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (A) – JEŽÍŠ TOUŽÍ BÝT MILOVÁN TAK, JAK MILUJE ON

To je ale hodně silné evangelium! Kdo miluje otce nebo matku víc, nežli mne, není mne hoden. Kdo miluje syna nebo dceru víc, nežli mne, není mne hoden… Tak o čem to dnešní evangelium je? Napřed možná o čem není: Není o tom, že bychom neměli milovat svoje rodiče, není o tom, že bychom neměli milovat svoje děti. To bychom to evangelium četli hodně špatně. Ale o čem to evangelium je? Je o tom, že Ježíš touží být milován tak,

PROMLUVA Z 12. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (A) – ROZHODNI SE PŘEDAT EVANGELIUM

Pán Ježíš říká v tom dnešním evangeliu: „Nic není tak tajného, že by to nebylo odhaleno a nic skrytého, že by to nevyšlo najevo.“ Co člověka nad tou větou napadne? No možná si řekneme: „Tak měl bych si dávat pozor na to, co i tak nějak tajně si myslím, říkám, dělám, protože jednou to bude nějakým způsobem veřejné.“ To je pravda. Nicméně o tom to dnešní evangelium není. Abychom ten dnešní úryvek pochopili, bude dobře si všimnout, v jakých je

PROMLUVA Z 11. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (A) – CHLUBIT SE BOHEM

Svatý apoštol Pavel v dnešním druhém čtení říká, že se můžeme i chlubit Bohem. Mně v souvislosti s tím přicházejí na mysl dvě záležitosti, které jsou i právě v těchto dnech tak nějak aktuální: Ve čtvrtek jsme slavili a v mnohých farnostech slaví dnes slavnost Těla a Krve Páně (Božího Těla). V mnohých farnostech je tento svátek spojen s takzvanými Božítělovými průvody, kdy kněz nese Eucharistii ve zlaté monstranci a pod baldachýnem, který má připomínat nebesa, obcí – s modlitbou,

PROMLUVA ZE SLAVNOSTI NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE (A) – V BOŽÍ DLANI

Myslím, že už kdysi jsme si říkali, že do té krásné věty dnešního evangelia „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“, můžeme vsadit své jméno, můžeme tam vsadit sebe: Tak Bůh miloval mě, že dal svého jednorozeného Syna, abych já nezahynul, abych já měl život věčný. Chci vám dnes nabídnout určitý specifický pohled na Boží lásku skrze jednoduchou a přitom velice hlubokou zkušenost jedné ženy, o kterou

PROMLUVA ZE SLAVNOSTI SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO (A,B,C) – S HUKOTEM I BEZ HUKOTU

Evangelista svatý Lukáš ve Skutcích apoštolů říká, že když apoštolové byli pohromadě, tak nastal hukot a sestoupil na ně Duch Svatý. A „hukot“ byl i potom, když ti ustrašení apoštolové jdou do světa a v Jeho síle, Jeho moci hlásají. A lidé se obracejí, protože ne apoštolové, ale Duch Svatý tady skrze ně působí. Chtěl bych tady dnes jeden takový hukot připomenout. A to nejen v přeneseném smyslu slova, ale opravdu hukot doslovný. Letos slavíme 100 let od narození papeže