PROMLUVA ZE SLAVNOSTI ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (A,B,C) – SVÁTKY PROMĚNY

Nechejme o dnešní slavnosti promluvit pastýře naší diecéze – otce biskupa Martina. Ten před několika týdny napsal dopis nemocným k letošní postní době a k Velikonocům. Podstatná část tohoto dopisu však může oslovit každého z nás. Nechejme se jím povzbudit: Milí přátelé, sestry a bratři, zdravím vás na prahu Velikonoc, které prožíváme v roce 25. výročí založení naší diecéze. Zkusme se každý z nás vrátit ve vzpomínkách o čtvrtstoletí zpátky a připomenout si, kde jsme byli a co jsme prožívali

PROMLUVA Z VELKÉHO PÁTKU – CO Z TOHO MÁM?

Napadla vás někdy v různých oblastech života otázka „Co z toho mám?“ Můžeme si dnes položit takovou zdánlivě nejapnou otázku, ale za chvíli zjistíme, že ona vůbec nejapná není a že je pro nás velmi důležitá: Co z toho mám? Co z toho mám, že Ježíš pro mě zemřel na kříži? Možná si vzpomeneme na to, co jsme se kdysi učili v náboženství, že Ježíš nám svojí smrtí na kříži otevřel nebe, že on trpěl to, co jsme měli trpět

PROMLUVA ZE ZELENÉHO ČTVRTKU – JEŽÍŠOVA ZÁVĚŤ

Pán Ježíš často mluvil ve velmi jednoduchých příbězích – v podobenstvích. I já vám dnes chci nabídnout k zamyšlení jeden příběh. Je vzat z knihy Pierra Lefévra Příběhy psané životem. Je to příběh, který je v souvislosti právě s tajemstvím dnešního večera. Nese název Dvě závěti. Stalo se to před několika lety ve Frankfurtu. Zemřel jeden velmi bohatý muž. Neměl žádné blízké příbuzné. Každý byl zvědavý, kdo teď zdědí jeho miliony. Muž zanechal dvě závěti. Jedna měla být otevřena hned

PROMLUVA Z KVĚTNÉ NEDĚLE (A,B,C) – PONÍŽIL SE

Myslím, že většina z nás má zkušenost s tím, jaké to je, když někdo člověka poníží, „shodí“, když ho před druhými někdo ztrapní. Budeme dnes uvažovat nad tím, že tím si prošel i Ježíš. A daleko drsnějším způsobem. Už ten Jidášův polibek v Getsemanské zahradě. Polibek – znamení lásky. A Jidáš tímto znamením vydal Ježíše nepřátelům. Víte, jaké to bylo ponížení? Petrovo zapření: „Neznám toho člověka!“ Víte, jaké to bylo ponížení? Soud, kdy ten jediný, který má právo soudit, sám

PROMLUVA ZE 4. NEDĚLE POSTNÍ (B) – DAR NEDĚLE

V dnešním prvním čtení slyšíme o znesvěcovaných, nezachovávaných sobotách. Jak už jsme si ve farním časopise připomínali kdysi v rámci systematického probírání Desatera, židé ve Starém zákoně počítali týden od neděle – neděle byla prvním dnem v týdnu, sobota byla tím sedmým, svátečním dnem. Ale od té doby se stala největší událost v dějinách spásy, kdy Ježíš v neděli časně zrána vstal z mrtvých, a proto my křesťané z úcty k tomuto tajemství slavíme jako sedmý sváteční den neděli. Slavíme

PROMLUVA Z 3. NEDĚLE POSTNÍ (B) – RADOST ZE ZNOVUOBNOVENÝCH CHRÁMŮ

Nehezká zkušenost Ježíšova s děním v jeruzalémském chrámu evokuje určitě vzpomínky na nehezké zkušenosti s tím, co se dělo s chrámy nebo co se dělo v chrámech v dobách, které mnozí z nás ještě pamatují – za vlády komunistů: Jak se chrámy nechaly úmyslně zpustnout, jak se chrámy bořily, jak se chrámy využívaly jako skladiště nebo třeba pro vojsko. Nemusíme chodit daleko: Salesiánský kostel sv. Josefa v Ostravě u autobusového nádraží (tzv. Don Bosko) – ten sloužil jako tělocvična, později

PROMLUVA PŘI UDĚLOVÁNÍ POPELCE – POPELEC V DOBĚ COVIDOVÉ

Vstupujeme do postní doby a vstupujeme do ní už tradičně velmi výmluvným a silným gestem – popelcem. Ano, je to gesto velmi výmluvné a silné. Jak jsme si tento týden připomínali s dětmi z náboženství, popel k udílení popelce je ze spálených jívových ratolestí (kočiček). Kněz jím dělá věřícím na čele znamení kříže. Může také popel sypat přímo na hlavu. Říká při tom: „Pamatuj, že jsi prach a v prach se obrátíš!“ Je to velmi výmluvné gesto: Jako ty ratolesti

PROMLUVA Z 6. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (B) – PROČ ČLOVĚK MUSÍ TRPĚT?

Jak už jsme si uvědomili minulý týden, po dvě neděle teď slyšíme, jak Ježíš vstupoval do lidských nemocí. Minulou neděli jsme uvažovali nad tím, jak Ježíš vstupuje do lidských nemocí v dnešní době a dnes bude možná dobře trochu přemýšlet nad tím, proč vlastně v našem životě přicházejí nemoci, bolesti, kříže všeho druhu. Když jsem se ptal dětí, kdy poprvé se na světě objevila nemoc, bolest a smrt, správně mi odpověděly, že to bylo po hříchu prvních lidí. Bůh stvořil

PROMLUVA Z 5. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (B) – NEMOCNÍ VE STŘEDU POZORNOSTI

Dvě neděle po sobě teď uslyšíme v evangeliu o tom, jak Ježíš vstupoval do lidských nemocí. Občas si připomínáme myšlenku: Život je příliš těžký. Proč ho nést sám? Jednou z oblastí, kde to platí dvojnásob, je oblast lidských nemocí. Proto i církev v pastorační péči věnuje zvláštní pozornost právě nemocným. Dnes po mši svaté bude uděleno Svatoblažejské požehnání, kterým si na přímluvu svatého biskupa a mučedníka Blažeje vyprošujeme zdraví duše i těla. Co o svatém Blažejovi víme? Víme, že žil

PROMLUVA ZE 4. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (B) – UČIL JAKO TEN, KDO MÁ MOC

V dnešním úryvku evangelia zaznívá, že Ježíš učil jako ten, kdo má moc. O něco později Ježíš řekne: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.“ To jsou silná slova! A nebylo to jenom takové „plácnutí do větru! To, že Ježíš oplývá veškerou mocí, tedy Boží mocí – to ukazoval mocnými činy (Božími činy), když projevoval moc nad přírodou, když uzdravoval nemocné, když konal zázraky, když křísil mrtvé, když vstal z mrtvých. Ježíš nejenom učil jako ten, kdo