PROMLUVA Z 22. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (B) – KDYŽ SLOVO PRAVDY ZAZNÍ VČAS

Co Ježíš v dnešním úryvku evangelia farizeům a zákoníkům říká, to je asi moc nepotěšilo: „Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského… Nadarmo mě uctívají, když učí naukám, které jsou lidskými ustanoveními…“ Moc je to asi nepotěšilo! Mluvil jsem v uplynulém týdnu s jedním mým známým a spolu s blížícím se novým školním rokem přišla řeč i na to, že se po všech těch koronavirových omezeních a nemožnostech zase pokusíme „rozjet“ náboženství a já jsem u toho vznesl

PROMLUVA Z 21. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (B) – MĚNÍ LIDSKÉ ŽIVOTY

V tomto ročním cyklu lekcionáře se čtyři týdny po sobě čte v evangeliu na pokračování Ježíšova Eucharistická řeč. Nám do toho minulou neděli vstoupila slavnost Nanebevzetí Panny Marie. Ale dnes se k tomuto tématu vracíme – slyšíme závěr Ježíšovy Eucharistické řeči. I my jsme o minulých nedělích uvažovali nad hodnotou Eucharistie. Dnes na závěr jedno svědectví. Je to svědectví známého kněze, exercitátora a exorcisty z Malty P. Eliase Velly: Chtěl bych vám předat zkušenost, která mě vždy znovu dojímá. Je

PROMLUVA ZE SLAVNOSTI NANEBEVZETÍ PANNY MARIE – MARIÁNSKÁ ÚCTA V ŽIVOTĚ KŘESŤANA

I o dnešní slavnosti v centru naší pozornosti je Ježíš – slavíme Eucharistii, setkání s ním. Ale spolu s ním je v centru naší pozornosti dnes také ta, o které zpíváme, že je „po Bohu ta nejprvnější“ – Panna Maria. Chtěl bych dnes spolu s vámi trochu přemýšlet nad mariánskou úctou v našem životě. Někteří lidé se na ni dívají tak trochu spatra a říkají: „Já Pannu Marii nepotřebuji, já půjdu k Bohu přímo!“ Proč vlastně mariánská úcta? Odpověď je

PROMLUVA Z 19. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (B) – ČEKÁ, AŽ ZA NÍM PŘIJDEŠ

V dnešním našem zamyšlení se chci nejprve krátce vrátit k biblickému čtení minulé neděle. Slyšeli jsme o vyvoleném izraelském národu. Byl vyvedený z otroctví, jde do nádherné zaslíbené země, ale má před sebou dlouhé putování, dalekou cestu. 40 let putování po poušti, po stepi. Bůh dává lidem tajemný pokrm (manu), aby měli sílu jít. Myslím, že ještě působivější je dnešní první čtení. Slyšíme v něm o proroku Eliášovi. Eliáš prchá před královnou Jezabel, která mu ukládá o život. Je unavený,

PROMLUVA Z 18. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (B) – VRCHOL BOŽÍ PÉČE

Tři neděle po sobě teď čteme v evangeliích nádherné úryvky o tom, jak Ježíš pečuje o svůj lid. Můžeme vnímat, jak ty úryvky gradují: Před dvěma týdny jsme slyšeli, jak Ježíš sytí lidi svým slovem: „Začal je poučovat o mnoha věcech.“ Minulou neděli jsme viděli Ježíše, jak udělal zázrak rozmožení chlebů a sytil hladová lidská těla. A dnes slyšíme začátek Ježíšovy Eucharistické řeči, ve které Ježíš říká, že dá pokrm, který bude sytit lidské duše. Ale vraťme se ještě kousek

PROMLUVA Z 1. SVĚTOVÉHO DNE PRARODIČŮ A SENIORŮ – SAMOTA

Většinou se při mši svaté zamýšlíme nad texty Božího slova. Dnes vám chci nabídnout několik myšlenek k dnešnímu 1. Světovému dni prarodičů a seniorů. Myšlenek by bylo mnoho a mnoho. Ale ani dnes není potřeba „vypít celou studnu“. Stačí pár myšlenek a k dalším bude snad příležitost vracet se o dalších těchto Světových dnech seniorů v příštích letech. Nejdřív tedy k okolnostem vzniku tohoto Světového dne. Tento Den vyhlásil papež František letos 31. ledna. Proč jej vyhlásil, to nám řekl

PROMLUVA Z 16. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (B) – TEN, KTERÝ SE STARÁ

Nasloucháme evangeliu, které je velice příhodné pro tuto dobu. Dospělí mají dovolené, děti mají prázdniny, tak to jistě hezky rezonuje i v našich srdcích: „Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ A tak to může i nás kněze dnes inspirovat, abychom tady vyprávěli o odpočinku, případně nás to může svádět, abychom vám popovídali zážitky z dovolených… Ale to není jádro Božího slova dnešní neděle. Jádro je někde jinde. To hlavní, o čem Boží slovo dnešní neděle

PROMLUVA Z 15. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (B) – UKÁZAT NA BOHA

V dnešním prvním čtení slyšíme o pastýři a pěstiteli smokvoní Amosovi, kterého si Bůh volí za proroka. Bude dobře si připomenout, že prorok nebyl ten, kdo věští budoucnost, ale prorok byl vždy na prvém místě ten, kdo ukazoval lidem na Boha. Budeme dnes uvažovat nad tím, že ukazovat druhým na Boha – to je i náš úkol, který pro nás vyplývá ze křtu. Možná kdybychom udělali takovou anketu a lidem světa položili otázku, k čemu je dobrá církev (a tím

PROMLUVA ZE 14. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (B) – KDYŽ MODLITBA PRORÁŽÍ NEBESA

Dnešní úryvek evangelia končí zmínkou, že Ježíš ve své domovině v Nazaretě až na pár maličkých výjimek nemohl udělat žádný zázrak – pro nevěru těch lidí. Víme z evangelií, že Ježíš leckdy, dříve než udělal zázrak, se ptal lidí na jejich víru: „Věříte, že to mohu udělat?“ „Staň se ti, jak jsi uvěřil!“ A když lidé věřili, děly se mocné Boží skutky. A když nevěřili, nedělo se nic. A tak je tomu i v dnešní době. I dnes velká víra

PROMLUVA Z 13. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (B) – BOŽÍ NAČASOVÁNÍ

Tak milí přátelé, kam jste to v životě dotáhli? A kam to ještě dotáhnout chcete? Co už jste v životě dokázali a co ještě dokázat chcete? Ne že by ty otázky nebyly důležité! A zvlášť pro člověka v pracovním procesu, nebo pro mladého člověka, který se na své povolání teprve připravuje, mohou být ty otázky docela významné. Asi by bylo něco špatně, kdyby člověk nechtěl v životě nic dokázat! Nicméně ten dnešní úryvek evangelia nám ukazuje, že i když to