PROMLUVA Z 32. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (B) – DŮVĚRA TAŤKOVI

Jak si to často říkáme, tak i dnes mezi prvním čtením a evangeliem je myšlenková souvislost. Obě čtení spojuje postava vdovy a obě vdovy spojuje obrovská víra. Obě vdovy opouštějí svoje lidské jistoty a vsadí na tu největší jistotu – vsadí na Boha. Budeme dneska uvažovat nad tím, co to je víra. Vzpomínám si na jednoho našeho profesora na Teologické fakultě. On byl známý tím, že dokázal velice razantně ze zkoušky člověka vyhodit. Někdy vyhodil i celou „várku“, která tam

PROMLUVA Z 31. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (B) – MOC MU TO NEJDE, ALE SNAŽÍ SE…

Často si to připomínáme, že mezi prvním čtením a evangeliem většinou bývá myšlenková souvislost. A je tomu tak i o dnešní neděli. Myslím, že jednotící myšlenka těchto dvou čtení je naprosto jasná: Už ve Starém zákoně zaznívá a Ježíš znovu cituje to největší přikázání: Slyš Izraeli, Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán. Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou… Tento citát byl pro věřící židy tak zásadní, že každý pravověrný žid ho

PROMLUVA Z 30. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (B) – ZVLÁDNEŠ VŠECHNO, KDYŽ TO VÍŠ

Víte, čemu nás učí to dnešní první čtení? Vypráví o tom, jak nesnadné může být někdy porozumět Pánu Bohu, ale zároveň jak je třeba se tomu ve víře učit a vyhlížet budoucnost, kterou člověku připravil Bůh. V tom dnešním prvním čtení Bůh říká lidem: Jásejte…, ať je slyšet váš jásot!“ To znamená: Nahlas se radujte, nahlas jásejte! Víte, do jaké situace to Bůh říká svému lidu? Říká to do situace, kde tato slova na první pohled zní jako čistá ironie.

DOPIS NÁRODNÍHO ŘEDITELE PAPEŽSKÝCH MISIJNÍCH DĚL K MISIJNÍ NEDĚLI 24. ŘÍJNA 2021

Milí přátelé misií, příští neděli budeme slavit 95. Světový den misií, Misijní neděli. Ve všech kostelích na celém světě se budeme modlit za to, aby se evangelium šířilo do celého světa. Téma tohoto dne pro letošní rok „Je přece nemožné, abychom nemluvili o tom, co jsme viděli a slyšeli“ je pozváním pro každého z nás, abychom Boží lásku, kterou nosíme v srdci, předávali dál. Toto misijní povolání Ježíš adresuje všem, ale každému jinak. Misijní neděle je svátkem celosvětového společenství, ve 

PROMLUVA Z 28. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (B) – ZAHÁJENÍ SYNODÁLNÍHO PROCESU

V dnešním evangeliu slyšíme, jak nějaký mladík se Ježíše ptá: „Co mám dělat, abych získal věčný život?“ To je otázka, kterou bychom si často měli klást. Ať už jako jednotlivci (Co mám dělat, abych získal věčný život? Samo mi to do klína nespadne!), ať už jako rodiny (Co máme dělat, abychom se právě s těmi našimi nejbližšími, nejdražšími jednou u Boha setkali?), ale také jako církev: Co máme dělat, abychom získali věčný život a abychom pro věčný život s Ježíšem

PROMLUVA Z 27. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (B) – KLADIVEM PO HLAVĚ

Evangelium dnešní neděle je docela jasné. Ježíš jasně a přímočaře říká: Jestliže se muž rozvede se ženou a ožení se s jinou, je to cizoložství. Jestliže se žena rozvede s mužem a provdá se za jiného, je to cizoložství. Na druhou stranu si musíme přiznat, že tato myšlenka evangelia byla někdy v církvi používána takovým způsobem, že nejednomu člověku ublížila, nejednoho člověka zranila a nejednoho člověka vyhnala z církve. Jeden německý benediktýn (jeho jméno jsem neuchoval), napsal před pár lety

PROMLUVA Z 26. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (B) – USEKNI RUKU, USEKNI NOHU, VYLOUPNI OKO

Můžeme si všimnout, že ten dnešní úryvek evangelia má vlastně dva vrcholy. Jeden je hned na začátku, kde Ježíš říká: „Kdo není proti nám, je s námi.“ A ten druhý vrchol najdeme potom ve druhé polovině tohoto úryvku, kde je řeč o tom sekání rukou a nohou a o vyloupávání očí… U obojího bude dobře aspoň trochu se zastavit. Takže k tomu prvnímu vrcholu: Je tam řeč o nějakém člověku, který není Ježíšovým učedníkem, a přesto v jeho jménu dělá

PROMLUVA Z 25. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (B) – TOUŽÍ ŽÍT Z PŘIJETÍ

Minulou neděli jsme uvažovali nad tím, jak se Ježíš ptá učedníků, za koho jej lidé pokládají a pak se ptá, za koho jej pokládají učedníci. Petr odpovídá správně: „Ty jsi Mesiáš!“ A my jsme možná byli překvapeni, proč Ježíš přísně zakázal učedníkům, aby o tom mluvili. Říkali jsme si: Oni to věděli, ale nebyli s tím ještě ztotožněni. Tak co mohli lidem říkat? A dnes můžeme být překvapeni taky. Slyšíme, že Ježíš s učedníky procházel Galilejí, ale nechtěl, aby o

PROMLUVA Z 24. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (B) – VĚDĚT A ZTOTOŽNIT SE

Slyšíme v tom dnešním úryvku evangelia, že Ježíš vede své učedníky do kraje u Cesareje Filipovy. To bylo vcelku odlehlé místo. Možná je tam zavedl, aby měli prostor a čas v klidu přemýšlet nad velmi důležitou otázkou, kterou jim chtěl položit. Ježíš se ptá: „Za koho mě lidé pokládají?“ To není ta důležitá otázka! Na to se Ježíš ptát nemusel. To Ježíš věděl. A věděli to i učedníci. Ale on tím chtěl vytvořit odrazový můstek právě pro tu druhou –

PROMLUVA Z 23. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (B) – ČERNÁ DÍRA

Evangelium o uzdravení hluchoněmého. Můžeme si v něm všimnout jednoho zajímavého detailu. Ale velmi důležitého! Ježíš říká: „Effatha!“, to znamená „Otevři se!“ Komu nebo čemu to říká? Kdo anebo co se má otevřít? Na první pohled by se mohlo zdát, že Ježíš ta slova říká tomu nemocnému jazyku a těm nemocným uším. I ony se otevřely! Ale až v důsledku něčeho! Kdyby Ježíš chtěl jazyku a uším toho nemocného říct, aby se otevřely, tak by použil množné číslo. Řekl by: