Browse By

Category Archives: Promluvy

PROMLUVA ZE 7. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (A) – MILUJ SVÉHO NEPŘÍTELE!

Vzpomínal jeden kněz na určitou dívenku, která měla takovou zvláštní kostku. Na jednotlivých ploškách té kostky nebyla čísla od jedničky do šestky, jako to běžně bývá, ale na každé plošce té kostky byl biblický citát. A ta dívenka si každé ráno hodila tou kostkou, a jaký citát jí padl, to se snažila pak ten den zvláštním způsobem žít. Může to být hezká inspirace i pro nás. Možná bych moc nedoporučoval kostku – tam těch citátů moc nevejde, ale bylo by

PROMLUVA Z 6. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (A) – CO JE V SRDCI, NA TOM ZÁLEŽÍ

Ježíš začíná dnešní úryvek evangelia větou, která může docela překvapit. Říká svým učedníkům a říká i nám: „Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší, než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete.“ To může překvapit, protože učitelé Zákona a farizeové, to byli lidé nejen znalí Božího zákona, ale byli to lidé, kteří se Zákon snažili do puntíku a mnohdy až do extrémů zachovávat. V čem byla ta jejich spravedlnost malá? A v čem má být naše spravedlnost větší? Oni totiž

PROMLUVA Z 5. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (A) – JEŽÍŠ NÁM DAL SVOJE SVĚTLO

Jak žít to dnešní evangelium? Co dělat pro to, abychom byli světlem světa, o kterém Ježíš mluví? Zjednodušující, často používaný výklad říká: Dělej dobro, žij podle své víry a budeš světlem. Žít podle své víry, dělat dobro – to je všecko strašně důležité! Mluvilo o tom i Boží slovo dnešní neděle. Ale to není to nejsilnější myslitelné světlo v našem životě! Pojďme se na dnešní úryvek evangelia podívat trochu hlubším způsobem. Setkal jsem se s takovým zajímavým komentářem, který říká:

PROMLUVA ZE SVÁTKU UVEDENÍ PÁNĚ DO CHRÁMU – HROMNIČKY ANEB POJĎME POZVAT KRISTA

Dnešní svátek nese název „Uvedení Páně do chrámu“. Připomínáme si, jak Maria s Josefem přinášejí narozeného Ježíše do jeruzalémského chrámu a stařeček Simeon z vnuknutí Ducha Svatého právě v tu chvíli do chrámu přichází, bere Ježíše do náručí a vyznává o něm, že On je SVĚTLO. Už minulou neděli jsme uvažovali nad tím, že Ježíš je Světlo a že neexistuje temnota, kterou by ON nemohl prozářit. A to nám právě připomínají i ty svíce – hromničky, hromniční svíce, které dnes

PROMLUVA Z 3. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (A) – PŘIŠEL NA SVĚT JAKO SVĚTLO

Vypráví se takový vtípek, jak se tři řeholníci modlili spolu breviář. Pravda: Tehdy to ještě neměli v mobilních aplikacích, ale v obyčejných knihách. Najednou zhaslo světlo, byla tma, do knih už neviděli, tak co teď?! Napřed povstal jezuita (o jezuitech se říká, že jsou přísní) a velmi vážně varoval všechny přítomné před věčnou temnotou, kterou prožívají všichni zavržení v pekle. Pak povstal dominikán (dominikáni jsou známí svojí velkou vzdělaností ve věcech víry) a pronesl dlouhou a odbornou přednášku na téma

PROMLUVA Z 2. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (A) – BERÁNEK BOŽÍ, NÁŠ ŠTÍT

Slyšíme dneska v evangeliu jednu větu, která je tak zásadní, že ji církev vložila do slavení každé mše svaté. Jan Křtitel ukazuje na Krista a říká: Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa. Proč je ta věta tak zásadní? Židé jí rozuměli velice dobře. Jak víme ze Starého zákona, když byli v egyptském otroctví a faraon je nechtěl propustit, tak Bůh poslal na Egypt tzv. deset egyptských ran. Z nich největší bylo pobití všeho prvorozeného u lidí i u dobytka.

PROMLUVA ZE SVÁTKU KŘTU PÁNĚ (A,B,C) – NEZBYTNOST KŘTU

Ježíšův křest byl samozřejmě něčím jiným, než svátostný křest, který jsme přijali my. Nicméně ten dnešní svátek přímo vybízí, abychom nad svým křtem a nad hodnotou svátostného křtu uvažovali. Abychom uvažovali nad svým vlastním křtem. Tak si říkám: Poděkovali jsme už někdy v životě Bohu za to, že jsme pokřtěni? Řekli jsme někdy v modlitbě: „Bože, já ti fakt za to děkuju, že se mi dostalo daru a milosti křtu“? Jestli jsme to Bohu nikdy neřekli, řekněme mu to dnes!

PROMLUVA ZE SLAVNOSTI ZJEVENÍ PÁNĚ (A,B,C) – BOŽÍ MLČENÍ NAD DAREM ČLOVĚKA

V dnešním úryvku evangelia vidíme mudrce, jak za Kristem váží hodně dalekou cestu. To se děje i dneska. Lidé se vydávají třeba i na pěší poutě – a někdy daleko: Ze Svatého Kopečka přes Svatý Hostýn na Velehrad, nebo přes půl republiky do Slavkovic k Božímu milosrdenství nebo do Santiaga de Compostela. A když s těmito lidmi třeba televize dělá rozhovor, tak nejedenkrát slyšíme: „Potřebuju sobě nebo někomu ze svých drahých něco vyprosit, tak jdu.“ Člověk si dokáže udělat i

PROMLUVA ZE SVÁTKU SVATÉ RODINY (A,B,C) – PRAMEN BOŽÍCH DARŮ V RODINĚ

O čem nám ten dnešní svátek vypráví? Vypráví o Svaté rodině nazaretské – o Ježíši, o Marii, o Josefovi. Ale také vypráví o našich rodinách. Můžeme říct, že svátek Svaté rodiny nazaretské je i svátkem našich rodin. Dává nám ten dnešní svátek možnost znovu si uvědomit, jakým darem je pro mě moje rodina – můj životní partner, moji rodiče, moje děti. Pouvažujme nad tím dneska v klidu doma… Ale dává nám také ten dnešní svátek možnost znovu si uvědomit, jak

PROMLUVA Z PŮLNOČNÍ MŠE SVATÉ – KDYŽ SPASITEL PŘINÁŠÍ SPÁSU

Začal bych toto naše dnešní zamyšlení oslovením, které v církvi bývá hojně používáno, ale nebývá vždy plně chápáno a doceněno. Je to oslovení: „Bratři a sestry!“ To není fráze! Ani to není jenom nějaké výplňové slovíčko. Skrze Ježíšovo narození v lidském těle a potom zvláštním způsobem skrze náš křest jsme se opravdu stali Ježíšovými lidskými bratry a sestrami a tím i zcela zvláštními bratry a sestrami k sobě navzájem. Takže, milí bratři a sestry, ještě jednou buďte vítáni na dnešní