Browse By

Category Archives: Promluvy

PROMLUVA Z 27. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (C) – JAK HÝBAT VĚCMI NEPOHNUTELNÝMI

Dnešní evangelium začíná tak zvláštně. Ježíš říká apoštolům: Kdybyste měli víru (docela maličkou) jako hořčičné zrnko a řekli této moruši: „Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře“, poslechla by vás. Na jiném místě evangelia je dokonce řeč o hoře: Když budete mít víru a nebudete pochybovat, i kdybyste řekli této hoře: „Zvedni se a vrhni se do moře“ stane se to. Slyšel jsem, jak nějaký školák slyšel v kostele toto evangelium a potom s vírou, s velikou

PROMLUVA Z 26. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (C) – DVA SLOUPY

Bylo by určitě zajímavé, kdyby se stalo to, co chtěl onen boháč z dnešního úryvku evangelia, kdyby přišel někdo ze zemřelých, postavil se před nás a řekl: „Hele, věčnost je. Ber to vážně!“ Ale je řekl bych dvojnásob zajímavé, co na tuto boháčovu prosbu říká v dnešním podobenství Abrahám. Říká, že mají Mojžíše a proroky a jestli neposlouchají je, tak se nedají přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých. Dějiny dávají za pravdu. Zachoval se výrok spisovatele Emila Zoly: „I

PROMLUVA Z 24. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (C) – DRUHÝ SYN

Ježíš vypráví tři krásná podobenství: podobenství o ztracené ovečce, o ztracené minci a o ztraceném synovi. Asi bude dobré si připomenout, za jakých okolnosti Ježíš ta podobenství říká: „Do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: Přijímá hříšníky a jí s nimi.“ Kolem Krista se scházela divná společnost: sem tam prostitutka, sem tam celník, různé zkrachovalé existence. A farizeové a celníci to neuměli rozdýchat. A Ježíš vypráví tři příběhy o

PROMLUVA Z 23. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (C) – ODRAZUJE JEŽÍŠ LIDI?

Kdyby byl Ježíš politikem, asi by mluvil jinak. Víme, jak to bývá: Stačí pár lidí, kteří jsou ochotni naslouchat, a už se jim slibují hory doly, téměř ráj na zemi… Všimněme si v dnešním úryvku evangelia: Ježíš neměl jen pár lidí. Evangelista jasně říká, že Ježíše doprovázely velké zástupy. A Ježíš nic nesliboval. A to si ani nemusel nic vymýšlet nebo lidem lhát. Stačilo mluvit o radostech v nebi, o tom, co čeká každého, kdo bude Krista následovat. A on

PROMLUVA Z 22. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (C) – PÝCHA VERSUS POKORA

S tím, o čem vypráví dnešní první čtení i evangelium, se nepochybně často setkáváme: boj o moc, o „korýtka“, o popularitu, sebevědomá gesta, osobní ambice, snaha „sedět co nejvýš“. A není to jenom v politice. I v běžném životě. A nemusí jít jenom a aktivní „boj o korýtka“ nebo o sápání se po čestných místech. Pýcha může mít i podobu vyvyšování svého JÁ vytrvalým ponižováním, „shazováním“ druhého, vykazováním posledních míst, byť člověk není zvoucím, ale jenom pozvaným na hostině, když

PROMLUVA Z 21. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (C) – KVÓTY NEJSOU

Někdo se Ježíše ptá, kolik bude těch spasených, jestli jich bude málo… Představme si, že by Ježíš řekl nějaké konkrétní číslo. Jakou by to s postupujícími dějinami mohlo vyvolávat úzkost! Jak by lidé počítali, kolik miliard lidí bylo před námi, kolik miliard lidí žije na světě dnes, kolik miliard lidí bude třeba ještě žít po nás. Jak by se s obavou ptali, jestli ještě mají šanci, jestli ještě vejdou do toho počtu, do té kvóty. Ježíš jako velký učitel života

PROMLUVA Z 20. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (C) – ROZVRACÍ JEŽÍŠ RODINY?

Je docela drsné dnešní evangelium. Možná ještě drsnější může být název dnešní promluvy. Dnešní naše zamyšlení bych nadepsal slovy: Rozvrací Ježíš rodiny? Na první pohled to tak může vypadat. Ježíš mluví o rozdělení kvůli němu, dokonce mluví o rozdělení mezi těmi nejbližšími v rodině. Člověka možná napadne: Jak je vůbec možné něco takového říct? A hlavně: Jak může něco takového říct Ježíš? Přece když Ježíš přišel na svět, tak andělé zpívali: Sláva na výsostech Bohu a lidem na zemi pokoj!

PROMLUVA Z 19. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (C) – KOTVIŠTĚ

Ježíš v tom dnešním úryvku evangelia říká jednu moc důležitou větu. Říká: Kde je váš poklad, tam je i vaše srdce. Napřed asi co to je to srdce. Srdce v tom biblickém smyslu slova vždycky znamená jakýsi střed člověka, střed lidské bytosti, naše nejvnitřnější JÁ. A tím pokladem jsou skutečnosti, ve kterých to srdce kotví. Kotva je pro loď jistotou. Když je loď dobře zakotvená, tak je zabezpečená a námořníci mohou jít spát. Ale když námořníci zakotví v nějakém nevhodném

PROMLUVA Z 18. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (C) – MARNOST NAD MARNOST

Bylo by asi fakt zajímavé vidět, co se člověku prohání hlavou, když zaznívají slova dnešního prvního čtení z knihy Kazatel: Marnost nad marnost, všecko je marnost. Možná si vzpomeneme na zlatou klasiku českých komedií, když Ladislav Smoljak říká: „Je to marný, je to marný, je to marný!“ Ale to není to, co nám ten úryvek Bible chce říct. V originálu – v hebrejštině – je použito slovo „hebel“, a to v překladu znamená ranní opar, takovou tu mlhu, která se

PROMLUVA ZE 17. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (C) – MODLITBA LEPŠÍ NEŽ MOBIL

Je tak nádherné to dnešní 1. čtení, kdy Abrahám smlouvá s Bohem, je neodbytný. Mladí by řekli: Je vlezlý. A Bůh to smlouvání, tu neodbytnost, tu vlezlost připouští. A v evangeliu dokonce Ježíš řekne: Buďte neodbytní! Buďte vlezlí! Protože modlitba je něco, co vnáší do lidského života světlo. Modlitba je něco, co mění lidské životy – naše i těch, za které prosíme. My jsme se možná naučili na modlitbu dívat spíše skrze povinnost. My víme, že se máme modlit aspoň