Browse By

Category Archives: Promluvy

PROMLUVA ZE SLAVNOSTI SV. CYRILA A METODĚJE – SVOBODA, JISTOTA, NADĚJE

Tak opět po roce slavíme slavnost svatých Cyrila a Metoděje. V té známé velehradské písni zpíváme: „Otcové naši, svatí apoštolé, ctí vaše jména stále národ vděčný…“ Svatého Cyrila a Metoděje nazýváme otci. Sv. apoštol Pavel píše takovou zvláštní myšlenku: „Učitelů máte mnoho, ale otců mnoho nemáte.“ Co to znamená být otcem? Otec (stejně jako matka) dává život. Otec (stejně jako matka) stojí za něčím, co tu nebylo a co tu je. A o sv. Cyrilu a Metodějovi to platí v 

PROMLUVA Z 13. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (A) – JEŽÍŠ TOUŽÍ BÝT MILOVÁN TAK, JAK MILUJE ON

To je ale hodně silné evangelium! Kdo miluje otce nebo matku víc, nežli mne, není mne hoden. Kdo miluje syna nebo dceru víc, nežli mne, není mne hoden… Tak o čem to dnešní evangelium je? Napřed možná o čem není: Není o tom, že bychom neměli milovat svoje rodiče, není o tom, že bychom neměli milovat svoje děti. To bychom to evangelium četli hodně špatně. Ale o čem to evangelium je? Je o tom, že Ježíš touží být milován tak,

PROMLUVA Z 12. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (A) – ROZHODNI SE PŘEDAT EVANGELIUM

Pán Ježíš říká v tom dnešním evangeliu: „Nic není tak tajného, že by to nebylo odhaleno a nic skrytého, že by to nevyšlo najevo.“ Co člověka nad tou větou napadne? No možná si řekneme: „Tak měl bych si dávat pozor na to, co i tak nějak tajně si myslím, říkám, dělám, protože jednou to bude nějakým způsobem veřejné.“ To je pravda. Nicméně o tom to dnešní evangelium není. Abychom ten dnešní úryvek pochopili, bude dobře si všimnout, v jakých je

PROMLUVA Z 11. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (A) – CHLUBIT SE BOHEM

Svatý apoštol Pavel v dnešním druhém čtení říká, že se můžeme i chlubit Bohem. Mně v souvislosti s tím přicházejí na mysl dvě záležitosti, které jsou i právě v těchto dnech tak nějak aktuální: Ve čtvrtek jsme slavili a v mnohých farnostech slaví dnes slavnost Těla a Krve Páně (Božího Těla). V mnohých farnostech je tento svátek spojen s takzvanými Božítělovými průvody, kdy kněz nese Eucharistii ve zlaté monstranci a pod baldachýnem, který má připomínat nebesa, obcí – s modlitbou,

PROMLUVA ZE SLAVNOSTI NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE (A) – V BOŽÍ DLANI

Myslím, že už kdysi jsme si říkali, že do té krásné věty dnešního evangelia „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“, můžeme vsadit své jméno, můžeme tam vsadit sebe: Tak Bůh miloval mě, že dal svého jednorozeného Syna, abych já nezahynul, abych já měl život věčný. Chci vám dnes nabídnout určitý specifický pohled na Boží lásku skrze jednoduchou a přitom velice hlubokou zkušenost jedné ženy, o kterou

PROMLUVA ZE SLAVNOSTI SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO (A,B,C) – S HUKOTEM I BEZ HUKOTU

Evangelista svatý Lukáš ve Skutcích apoštolů říká, že když apoštolové byli pohromadě, tak nastal hukot a sestoupil na ně Duch Svatý. A „hukot“ byl i potom, když ti ustrašení apoštolové jdou do světa a v Jeho síle, Jeho moci hlásají. A lidé se obracejí, protože ne apoštolové, ale Duch Svatý tady skrze ně působí. Chtěl bych tady dnes jeden takový hukot připomenout. A to nejen v přeneseném smyslu slova, ale opravdu hukot doslovný. Letos slavíme 100 let od narození papeže

PROMLUVA ZE SLAVNOSTI NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ (A) – PROBLÉM NEBO ŠANCE?

Slyšíme dnes v evangeliu Ježíšovu výzvu, že máme učit, hlásat, získat druhé pro Krista. Nejen tehdy apoštolové. I dnes my. Papež František říká, že evangelizace je jediným důvodem existence církve. Člověk by možná řekl: V dnešním ateistickém a materialistickém světě? Pane Ježíši, jak? Vždyť ti lidé žijí něčím úplně jiným! Pán Ježíš učil často v příbězích. Nechejme se i my inspirovat jedním hezkým příběhem, který byl před časem otištěn právě v časopisu pro novou evangelizaci Milujte se! Vypráví o tom,

SLOVO BISKUPA A FARÁŘE K OBNOVENÝM BOHOSLUŽBÁM

Drazí bratři a sestry, chtěl bych vás všechny nejprve upřímně pozdravit. Uvolňování protiepidemických opatření nám dovolilo vrátit se ve stanoveném počtu do našich kostelů. Jistě jste po týdnech u televizních přenosů mší svatých radostně prožili přítomnost vzkříšeného Pána v Božím slově, v eucharistii, ale také ve společenství věřícího lidu. Kéž vás tato radost provází i nadále a kéž si uchováte onu touhu po eucharistii, která vás dnes na mši svatou přivedla. Ano, některá omezení stále trvají: hygienická opatření, nošení roušek,

PROMLUVA Z 2. NEDĚLE POSTNÍ (A,B,C) – (NE)POSLUŠNOST A (NE)DŮVĚRA

Budeme dneska uvažovat nad jednou ne příliš populární záležitostí: Nad poslušností vůči Bohu. Slyšíme to v evangeliu: Bůh říká o svém Synu: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení, toho poslouchejte!“ A to je někdy velký problém. Už když otevřeme Bibli, tak hned na prvních stránkách čteme o neposlušnosti prvních lidí. Četli jsme to a uvažovali jsme nad tím minulou neděli. Ale z toho my žijeme – z plodů té jejich a samozřejmě i té naší neposlušnosti. To,

PROMLUVA Z 1. NEDĚLE POSTNÍ (A) – TY SÁM SI NASTAVÍŠ

Je působivé to dnešní první čtení… Známe ho určitě ještě z dětských let. A taky děti ho dobře znají: Jak první lidé chtivě sahají po zakázaném ovoci. Staří církevní otcové říkávali, že ráj byl ztracen nestřídmostí. My se samozřejmě musíme stále znovu vracet k podstatě tohoto biblického úryvku. Jde o obraznou řeč. Vůbec nejde prioritně o to, jestli tam první lidé něco snědli nebo vypili, nebo jestli to bylo jablko nebo třeba pomeranč. Jde hlavně o ten motiv. O to