Browse By

Category Archives: Promluvy

PROMLUVA Z 2. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (C) – STUDNA

Nebudeš se již nazývat „opuštěná“ a tvá zem „osamělá“… Tak to říká v dnešním prvním čtení Bůh skrze proroka Izaiáše. Opuštěnost, osamělost – to všecko můžeme prožít ve svém životě. Zvlášť ve stáří, anebo i dřív, když děti „vylétnou z hnízda“, zvlášť když potom třeba jeden z manželů ovdoví. Anebo člověk klidně i může být obklopený lidmi, a přesto může prožívat vnitřní samotu, prázdnotu. Tak je dobré vědět o Boží přítomnosti. Proto jsme tolik o ní uvažovali v době vánoční.

PROMLUVA ZE SVÁTKU KŘTU PÁNĚ (A,B,C) – BOŽÍ PŘÍTOMNOST V SRDCI ČLOVĚKA

Na internetu na adrese „Vlčí doupě“ jsou výborná videa s křesťanskou tématikou zvláště pro děti. (Mohu doporučit!) Jedno takové video bylo spojeno s anketou: Děti se měly vyjádřit, kterou postavou v Betlémě by chtěly být a proč. Tak jsem si říkal: To by mě samého zajímalo! A pak mě napadla otázka: Kým bych vlastně v tom Betlémě chtěl být já? A napadla mě odpověď: No asi Pannou Marií, protože ta měla k Pánu Ježíši nejblíž. Tak zvlášť děti mohou být

PROMLUVA ZE SLAVNOSTI ZJEVENÍ PÁNĚ (A,B,C) – PŘIJÍMÁ BŮH MÉ DARY?

Dnešní svátek nás znovu vrací do Betléma i k těm našim kostelním a domácím betlémům. Dobře známe výjev tajemství dnešního svátku – klanění mudrců. Váží dalekou cestu, protože chtějí dát. A dávají tak zvláštně. Všimněme si: Oni ty dary nedávají Panně Marii a svatému Josefovi. Oni je dávají miminku, které je lidsky vzato na první pohled ocenit a přijmout nemůže. Známe různá ta vyobrazení z betlémů, mnohdy umělecká, krásná, ale z fyziologického hlediska někdy dost zavádějící. Už jste viděli čerstvě

PROMLUVA ZE SLAVNOSTI MATKY BOŽÍ PANNY MARIE (A,B,C) – MARIINA PŘÍTOMNOST

Letošní vánoční dobou nás hodně provází myšlenka Boží přítomnosti. O tom jsou Vánoce: O Vánocích začala fyzická Boží přítomnost na tomto světě. A ta stále pokračuje. Začala v Ježíšově lidském těle a pokračuje v Eucharistii. K tomu se stále vracejme: Bůh je fyzicky přítomný mezi námi. Samozřejmě jako člověk, který vyrostl na mariánském poutním místě, nemohu o dnešním svátku pominout otázku Mariiny přítomnosti v našem životě. Církev každoročně první den roku slaví zasvěcený svátek – to znamená svátek postavený na

PROMLUVA Z POSLEDNÍHO DNE ROKU – OHLÉDNUTÍ S OTAZNÍKY

Prožíváme den vděčnosti za vše dobré, čím nás Pán Bůh v uplynulém roce obdaroval. Už malé děti se učí pozdravit, poprosit, poděkovat, říct „promiň“. Je to projev obyčejné lidské slušnosti, ale hlavně je to projev vztahu k tomu druhému. Někdy jsou to silné lidské příběhy: Třeba příběhy lidí, kteří se řekli „promiň“ a usmířili se spolu krátce před smrtí. Nebo poděkování starému tátovi, staré mamince na sklonku jejich života za celý život, za všechnu péči, lásku… Bývají to silné příběhy.

PROMLUVA ZE SVÁTKU SVATÉ RODINY – A ON TU ZATÍM ŘEŽE DŘEVO

Je v tom dnešním úryvku evangelia nepatrná zmínka o tom, že po událostech v chrámě šel Ježíš s Marií a Josefem do Nazareta a poslouchal je a prospíval moudrostí, věkem a oblibou u Boha i u lidí. O dnešním svátku vám chci nabídnout jedno zajímavé čtené zamyšlení právě na téma „Ježíšův život v Nazaretě“. Je vzato z časopisu MILUJTE SE! a nese název: A on zatím řeže dřevo. Víte, to je divné! Toto je někdy člověku k nepochopení. Lidé toužili

PROMLUVA ZE SLAVNOSTI NAROZENÍ PÁNĚ – SVÁTEK BOŽÍ PŘÍTOMNOSTI

Při půlnoční mši svaté jsme uvažovali nad svatým Františkem z Assisi, jak chtěl nejenom slyšet o Ježíšově narození, ale toužil i vidět a prožít. Jeskyni upravil jako kapli, nechal tam postavit jesle naplněné slámou, nechal tam přivést vola a osla a pozval tam v noci vesničany a za světla loučí tam četl z evangelia pasáže o Ježíšově narození. Slyšel jsem taky o nějakém kardinálovi ze 17. století (jméno jsem bohužel nezachytil): Chtěl napsat Ježíšův život. Ale asi začal pozdě. Když

PROMLUVA Z PŮLNOČNÍ MŠE SVATÉ – JESLIČKY PRÁZDNÝCH DLANÍ

K Vánocům nepochybně patří koledy, patří k nim evangelium o historickém příchodu Krista na tento svět. To je dobré si stále připomínat, že neslavíme pohádku, neslavíme legendu, slavíme historickou přítomnost Ježíše na tomto světě. Historickou přítomnost doloženou tolika historickými prameny. Ale také už téměř 8 století k Vánocům patří betlémy. Možná bude dobře si připomenout, jak vlastně Betlémy vznikly. To je známá poučka pro pedagogy, že děti z toho, co slyší, si zapamatují jenom něco. Daleko víc si zapamatují z 

PROMLUVA ZE 4. NEDĚLE ADVENTNÍ (C) – VYDAT SE NA CESTU

Dnešní evangelium bývá někdy nazýváno „evangeliem žen“. Slyšíme v něm o dvou ženách. Slyšíme o Panně Marii a její tetě Alžbětě. Ale nejsou tam jenom ženy! Jsou tam i muži, byť tedy hodně maličcí: Ježíš a Jan, kteří jsou ještě pod srdcem svých maminek. Možná je lepší tento úryvek nazývat evangeliem setkání. Setkání, která překypují radostí. Mariino setkání s Alžbětou je vlastně úvodem do toho překrásného Mariina chvalozpěvu Magnifikat (Velebí má duše Pána). O svatém Janu Křtiteli pak slyšíme, že

PROMLUVA Z 3. NEDĚLE ADVENTNÍ (C) – HOSPODIN ZRUŠIL MŮJ TREST

Máme dneska neděli radosti. Tak bych se vás chtěl zeptat: Máte radost? Rád bych k ní aspoň trošku přispěl. Ne že by člověk nemohl mít starosti, nebo ne že by člověk nemohl mít problémy, ne že by člověk nemohl prožívat bolest, ne že by člověk nemohl být „vyšťávený“. To všecko můžeme. Jsme lidi. Ale co je tím nejhlubším důvodem naší radosti? O tom je řeč v dnešním prvním čtení: Jásej, siónská dcero, zaplesej, Izraeli, raduj se a vesel celým srdcem,