Browse By

Category Archives: Promluvy

PROMLUVA ZE SLAVNOSTI ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ (A,B,C) – UKRADLI NÁM JEŽÍŠE?

Co prožila Marie Magdalská po příchodu ke hrobu, to bychom asi prožít nechtěli. Mohli bychom to přirovnat k tomu, jako bychom my přišli o Dušičkách na hřbitov ke hrobu našich nejdražších, a zjistili, že ten hrob je otevřený a prázdný. Ta děsivá představa, že jsme tam někoho s láskou uložili a někdo se tam vloupal, někdo ten hrob zneuctil, někdo ten hrob vykradl a kdoví, co udělal s tělem… Tak nějak to vnímala Marie Magdalská. Nám se snadno čte v 

PROMLUVA Z VELIKONOČNÍ VIGILIE (A,B,C) – CESTA RECIDIVNÍHO HŘÍŠNÍKA KE SVOBODĚ

Velikonoční vigilii bývá dlouhá. Je to noční bdění. A může být ještě delší, než bývá u nás zvykem. Při velikonoční vigilii se může číst až sedm čtení ze Starého zákona. My čteme pouze tři. A když se čtou tři, tak se mohou ta čtení střídat – vybrat vždycky některé z těch nabízených sedmi. Ale nikdy se nemůže vynechat čtení o přechodu Izraelitů Rudým mořem. To byla pro Izraelity ta Veliká noc, kdy Bůh nad nimi bděl, když je vyváděl z 

PROMLUVA Z VELKÉHO PÁTKU (A,B,C) – PŘIJAL NÁŠ OCET A DAROVAL NÁM SVŮJ ŽIVOT

Je dobře, že církev pro Velký pátek vybírá k četbě pašijí hlubokou teologii, která je obsažena právě v evangeliu svatého Jana. Svatý Jan přes všecku tu zrůdnost toho, co Ježíš musel vytrpět, líčí Ježíše jako vítěze. Všimněme si toho! I když zvnějšku to vypadá jako úplné ztroskotání, prohra, neúspěch, Jan představuje Ježíše jako toho, který jde, aby dokonal svoje dílo. Jak ho dokonává? Jan říká, že potom, když Ježíš věděl, že všechno už je dokonáno, řekl ještě: „Žízním!“ Když Ježíš

PROMLUVA ZE ZELENÉHO ČTVRTKU (A,B,C) – CHÁPEME, CO NÁM JEŽÍŠ UDĚLAL?

Slavíme den ustanovení Eucharistie, ustanovení toho nejvzácnějšího, co v církvi máme. Máme všichni (tedy alespoň my dospělí) tu zkušenost, že banka stanovuje pravidla. Klient ne. Klient jen ta pravidla buď přijme, nebo nepřijme. A tak i Ježíš – ta nejbohatší Banka všech bank – stanovil pravidla. On stanovil způsob, jakým se chce s námi setkávat. My jsme jenom klienti. My neurčujeme pravidla. My to, co Ježíš ustanovil, jenom buď přijmeme, nebo odmítneme. Ježíš sám určil způsob, jakým se s námi

PROMLUVA Z 5. NEDĚLE POSTNÍ (C) – KDYŽ JE HŘÍŠNÍK K BOHU PŘIVEDEN

Chtěl bych se v dnešním našem zamyšlení vrátit nejdřív k evangeliu minulé neděle: Marnotratný syn se vrací k otci. Vrací se, protože sám chce. Dnes slyšíme v evangeliu o hříšné ženě, která je dost nevybíravým způsobem ke Kristu přivedena. Moc taktní to nebylo. Asi těch lidí bylo u toho dost, když evangelista říká, že ji postavili doprostřed. Nevím, jestli si dokážeme představit to její ponížení. Ať už bylo před tím cokoliv, člověk by řekl: „Chuděra!“ Nebo někdo by možná řekl:

4. NEDĚLE POSTNÍ (C) – POSTNÍ KAJÍCÍ MEDITACE PŘED TVÁŘÍ OTCE

Hříšný syn? Nebo milující Otec? Kdo je zde důležitější? Býváme zvyklí v přípravě na svátost smíření myslet hlavně na sebe a na své hříchy. Jenže ani my sami ani naše hříchy nejsou tím nejdůležitějším. Nejdůležitější je Bůh, který je dobrý. Otec. Jsem před Bohem a vím, že jsem hříšný člověk. Bůh to ví také – lépe než já. A přece si mne vyvolil – vybral – už před stvořením světa, aby mne křtem připojil ke Kristu. Jsem hříšný člověk a

PROMLUVA Z 2. NEDĚLE POSTNÍ (C) – HONBA ZA ŠTĚSTÍM A ZAPLAVENOST ŠTĚSTÍM

Evangelista svatý Lukáš píše, že když se Ježíš modlil, výraz tváře se mu změnil a jeho šat oslnivě zbělel. Napadlo nás někdy představit si, jak se ta Ježíšova tvář změnila, co v ní bylo vidět, jak asi musela vypadat, o čem to ten svatý Lukáš tady vlastně píše? Evangelista ukazuje Ježíše zaplaveného štěstím. Ukazuje Ježíše zaplaveného štěstím ze spojení s Otcem. Ježíš se na tu horu nešel proměnit! On se šel modlit! A to proměnění a ta zaplavenost štěstím byla

PROMLUVA Z 1. NEDĚLE POSTNÍ (C) – NECHAT SE PROVÉST ŽIVOTEM I POUŠTÍ

Asi všichni cítíme, že to už bylo hodně „za čarou“, když ďábel Ježíše pokoušel, aby On – Boží Syn se sklonil před ďáblem. Ale možná si řekneme: Co ta ostatní dvě pokušení? Co tam jako mělo být špatně? Co by se stalo tak hrozného, kdyby si Ježíš udělal z kamenů chleby? Přece ten půst nemusel být až tak drastický! Vždyť později Ježíš dělal jiné zázraky! A dokonce i ty chleby později opakovaně rozmnožil! A kdyby z vrcholku jeruzalémského chrámu skočil

PROMLUVA Z 8. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (C) – ŘÍCT TAKY NĚCO DOBRÉHO

Opět náročná slova Ježíšova k nám zaznívají. Ježíš mluví o přehrabování se v třískách druhých lidí a nevnímání vlastních trámů. Používá označení „pokrytec“. A jeho slovo vrcholí připomínkou úst, která mluví to, čím přetéká srdce. Mnoho lidí si vůbec nepřipouští, jak strašně moc mohou ublížit právě svými ústy. Víme, že právě náš papež František je takový hodně háklivý na různé pomluvy, klevety, přetřásání druhých. Kdysi dokonce v kontextu myšlenek Písma svatého nazval ty, kdo pomlouvají a šíří drby, křesťanskými vrahy.

PROMLUVA ZE 7. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (C) – MODLIT SE ZA TY, KDO NÁM UBLIŽUJÍ?

Náročné věci dnes od nás Ježíš v evangeliu žádá: Žehnat těm, kdo nás proklínají, modlit se za ty, kdo nám ubližují. Ježíš má právo to žádat, protože to sám žil. Na kříži se za své vrahy (!!!) přimlouval a ještě je omlouval: „Otče, odpusť jim“ (přimlouvá se), „neboť nevědí, co činí“ (omlouvá je). Co my s tím? Jako povzbuzení pro dnešní neděli i pro celý náš život nad náročnými slovy Ježíšovými jsem vybral silná slova papeže Františka, která před časem