Z důvodu neodkladné péče o nemocnou maminku je dočasně na webových stránkách farnosti pravidelně aktualizována pouze záložka "Ohlášky". Ostatní dle možností.

Browse By

PROMLUVA Z 27. ÚNORA 2022 – S UKRAJINOU SOUCÍTÍME I POMŮŽEME

Slíbil jsem, že při dnešní mši svaté budeme přemýšlet nad tím, co v bolestných zkouškách této doby můžeme a máme jako křesťané dělat. V Otčenáši se denně modlíme: Buď vůle Tvá! Co je pro nás Boží vůlí tady a teď? Sděluje nám to Bůh sám ve slovech Písma svatého:

V prvním čtení jsme slyšeli, jak Kain říká: Copak jsem já strážcem svého bratra? To je hodně falešná myšlenka! Jsme strážci svých bratří!

V evangeliu Ježíš vybízí: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás! A on nás miloval tak, že dal za nás život. Tak máme milovat i my.

Svatý apoštol Jakub na jiném místě říká: Co to pomůže, moji bratři, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra spasit? Když bratr nebo sestra nebudou mít do čeho se obléci a budou mít nedostatek denní obživy, a někdo z vás jim řekne: „Tak s Pánem Bohem! Zahřejte se a najezte se“ – ale nedáte jim, co potřebují pro své tělo, co je jim to platné? Stejně tak je tomu i s vírou: Když se neprojevuje skutky, je sama o sobě mrtvá.

Znovu připomínám Ježíšova slova z evangelia o posledním soudu. Spaseným říká: Měl jsem hlad a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít, byl jsem na cestě a ujali jste se mě,… Co jste udělali pro jednoho z těchto nejposlednějších bratří, pro mě jste udělali. A zavrženým říká: Měl jsem hlad a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň a nedali jste mi napít, byl jsem na cestě a neujali jste se mě,… Co jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších bratří, ani pro mě jste neudělali. Takže vidíme, že to jsou věci, které přímo souvisejí s věčností člověka!

Jsem moc vděčný za synodu, která v naší farnosti probíhala. Od někoho z vás zazněla zhruba i tato myšlenka: V covidové době jsme jako církev v naší zemi moc neobstáli. Samozřejmě: Je to vždycky i o jednotlivcích a nejde všechny „strčit do jednoho pytle“. Ale církev jako celek v naší zemi jsme moc neobstáli. V době, kdy hasiči, vojáci a dobrovolníci pomáhali v nemocnicích, ústavech, domovech, v mnohých farnostech jako největší problém řešili to, jak (mnohdy nekvalitně) online přenášet bohoslužby, mohli bychom dodat: případně jak obcházet proticovidová opatření, aby se na bohoslužby mohlo dostat více lidí. V tom jsme selhali. To je třeba s pokorou vyznat. Tak teď máme možnost to napravit.

Dovolím si ještě citát Marka Orko Váchy:

Karl Jaspers, německý filosof, to napsal přesně. Jaspers sám, čistokrevný Němec, měl zákaz psát, měl za manželku židovku, odmítl se rozvést a transport hrozil několikrát, až do konce války. 

Mnozí z našich obyvatel byli sice pobouřeni, mnohých se zmocnilo zděšení, v němž bylo lze tušit přicházející zlo. Ale ještě více bylo těch, kteří pokračovali bez vyrušení ve své činnosti, ve svých stycích a zábavách, jakoby se nic nestalo. Ano, kolem nás mizeli lidé, píše Jaspers, neznámo kam a zprávy od nich zpátky nepřicházely, my jsme s tím sice nesouhlasili, ale dál jsme chodili do svých kaváren, do svých restaurací, dál jsme se navštěvovali a život šel dál. Neudělali jsme nic.

V Evropě jsme se nepoučili. Náš kontinent je absolutně bezzubá sterilní Evropa, kde v čelech států stojí bezvýznamní šašci. Každý z nich na kameru ostře odsoudí agresi, podá rozhodný protest, vyzve svět k co nejpřísnějším sankcím, a pak honem na oběd, chtělo by se dodat. … Evropa jako kontinent si dala ruce do kapes a dívá se jinam. Politici vyvěsili na své facebookové profily žlutomodré vlaječky a přidali i palec nahoru. Ano, jsme s vámi, Ukrajino, ale přece nechcete, abychom měli trochu dražší benzín nebo trochu menší pohodlí nebo trochu více práce. To už by bylo nepřijatelné.

Tak od napsání tohoto článku se teď v posledních hodinách i ty státy Evropy už zase nějak více rozhýbávají, což je dobře. Uvidíme. Ale teď jde o to, co budeme v církvi dělat my. A co nabídneme konkrétně v naší farnosti.

Pokud bude zájem, nabídneme i my k dispozici Komunitní centrum i faru. A chci poprosit, pokud ta potřeba vyplyne, samozřejmě kdo můžete, abyste nabídli uprchlíkům místo i ve svých domovech. Samozřejmě pokud se k nám dostanou, nebudou mít s sebou téměř nic a bude potřeba se o ně postarat i materiálně. Většinou se jedná o ženy, děti a staré lidi, tedy o ty nejzranitelnější. Muži museli zůstat, aby bránili svoji zemi. Prosím, přemýšlejme nad tím.

Také připomínám, nebo těm, kdo ještě nevědí, oznamuji, že dnešní sbírka je z rozhodnutí ČBK věnována na pomoc Ukrajině prostřednictvím Charity ČR. Prosím, pamatujme…

A pamatujme i v modlitbách. To je naše privilegium, ale i povinnost.

Na závěr krátký citát, který se mi v těchto dnech dostal do rukou: Křesťan není ten, kdo cituje cosi o lásce, ale kdo miluje tak, že to někdo cítí. Kéž k těmto křesťanům patříme i my všichni!