Už více než měsíc tady zvláště o nedělích uvažujeme nad Boží přítomností v tomto světě, nad Boží přítomností v našich životech. Co můžeme ve svém životě prožívat většího, než je přítomnost živého Boha?!

Uvažovali jsme nad přítomností Boží v Ježíšově obyčejném lidském těle. To už tady nezažijeme. Ale můžeme velmi silně zažít Boží přítomnost v Eucharistii, Boží přítomnost ve svém srdci, Boží přítomnost v Písmu svatém. V dnešním 2. čtení slyšíme Velepíseň lásky. To zase úplně vybízí, abychom dnes uvažovali nad Boží přítomností v člověku, nad tím, jak být v kontaktu s Bohem skrze lásku k bližnímu. Koneckonců zpíváme to každý rok na Zelený čtvrtek: Kde je opravdová láska, tam PŘEBÝVÁ BŮH…

Dnešní naše zamyšlení bude postaveno na citátech z Písma svatého. Na citátech, které jasně ukazují, jak mohu být v kontaktu s Bohem právě skrze přítomnost člověka a skrze lásku k bližnímu.

První citát je z Mt 18,20. Ježíš říká: Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich. To znamená: Ať je to církev, ať je to farnost, ať je to nějaké konkrétní společenství v církvi, ve farnosti, ať je to rodina, všichni, kdo hledají Pána – žít ve společenství s nimi znamená nalézat v tomto společenství Pána. A naopak: Žít si jenom ve vlastním světě znamená uzavírat se této přítomnosti Pána.

Druhý citát bude z Mk 9,37. Ježíš říká: Kdo přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne. A kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal. Takže přijmout dítě, znamená přijmout Otce. A nejenom malé dítě! Když přijímám druhého v jeho křehkosti, ubohosti, navštěvuje mě Bůh.

Další citát – je to Mt 25. Nebudu jej číst celý. Myslím, že ho známe dobře: podobenství o posledním soudu. Ježíš říká: Měl jsem hlad a dali jste MI najíst. Měl jsem žízeň a dali jste MI napít. Byl jsem nahý a oblékli jste MĚ. Byl jsem nemocný a navštívili jste MĚ. Atd. Známe to. A Ježíš říká: Co jste udělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, pro MĚ jsme udělali. No to je sen každého studenta! Znát předem otázku, kterou dostane při zkoušce. My ji známe. Známe tu otázku, kterou dostaneme při té poslední naší zkoušce. Ale Ježíš nám tady říká víc. On nemluví jenom o posledním soudu. On mluví i o přítomnosti. Ježíš tady říká, že když se postaráme o druhého, když sloužíme druhému, když jsme pozorní na jeho potřeby, tak jsme v přímém kontaktu s Bohem: „Pro mě jste udělali!“ Když se staráme o nemocného člověka, o starého, když mu sloužíme, když u něho s láskou sedíme, když ho držíme za ruku, když se snažíme třeba povzbudit někoho, kdo je zoufalý, jsme v přímém kontaktu s Bohem.

A pak ještě jeden citát. Ten je z IZ 58: Toto praví Hospodin: Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům. Když vidíš nahého, obleč ho, neodmítej pomoc svému bližnímu. Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, tvá jizva se brzy zacelí. Před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou Boží sláva. Tehdy budeš volat a Hospodin Ti odpoví, křičet o pomoc a on ti řekne: „ZDE jsem!“ Takže řečeno jinak: Podívej, jak ti Hospodin požehná, když budeš pečovat o chudého. O chudého v nejširším smyslu slova.

Tak pojďme uvažovat nad tím, jak konkrétně se s živým Bohem můžeme setkat v člověku: ve společenství těch, kdo hledají Pána, v dětech, ve všech křehkých, ubohých, chudých…

Kteří jsou to konkrétně lidé v mé blízkosti, ve kterých mohu potkat Boha?