Browse By

PROMLUVA ZE SVÁTKU KŘTU PÁNĚ (A,B,C) – BOŽÍ PŘÍTOMNOST V SRDCI ČLOVĚKA

Na internetu na adrese „Vlčí doupě“ jsou výborná videa s křesťanskou tématikou zvláště pro děti. (Mohu doporučit!) Jedno takové video bylo spojeno s anketou: Děti se měly vyjádřit, kterou postavou v Betlémě by chtěly být a proč. Tak jsem si říkal: To by mě samého zajímalo! A pak mě napadla otázka: Kým bych vlastně v tom Betlémě chtěl být já? A napadla mě odpověď: No asi Pannou Marií, protože ta měla k Pánu Ježíši nejblíž.

Tak zvlášť děti mohou být smutné, že se narodily o 2000 let později a že už nemohou být přímými účastníky betlémských událostí. Možná jakýsi takový aspoň malý smutek nad tím se objeví i v srdci někoho z nás dospělých. Přece jenom tam v Betlémě před 2000 lety začala fyzická Boží přítomnost na tomto světě!

Nad tím jsme už uvažovali. A taky jsme uvažovali nad tím, že ta fyzická Boží přítomnost na tomto světě stále pokračuje v Eucharistii. O nic nejsme ochuzeni! Hodně jsme v této vánoční době uvažovali nad Boží přítomností na této zemi. Dnes na závěr vánoční doby chci přidat ještě jeden pohled: A to je Boží přítomnost v našem srdci.

Ano, betlémské události už jako přímí účastníci nezažijeme. Do kostela za živým Ježíšem můžeme. Ale také: Ne vždy se do kostela dostaneme, ne vždy najdeme kostel otevřený k adoraci. Jistě: Mohli bychom uvažovat nad tím, že nás s Ježíšem přece nedělí zdi! Svatý Dominik Savio klekával u zavřených kostelních dveří.

Ale já vám dnes chci nabídnout jinou myšlenku: Ano, betlémské události jako přímí účastníci už nezažijeme, kostel také nebude vždycky otevřený. Ale máme dnes svátek Ježíšova křtu a můžeme vzpomenout i na svůj křest: Od chvíle našeho křtu jsme se stali chrámem Ducha Svatého a Bůh začal přebývat v nás. To není kec! Dokonce v evangeliu Ježíš říká: „Kdo bude zachovávat mé slovo, přijdeme k němu a učiníme si v něm svůj příbytek.“ Bůh má příbytek v našem srdci. Slovo „srdce“ obrazně vyjadřuje to nejhlubší v nás. Bůh je přítomný v našem srdci! Kéž bychom na to nikdy nezapomněli!

Svatá Terezie (jestli se nepletu, tak ta z Avily) říká: Kdybych si byla vědoma, že Bůh je v domečku mého srdce, nenechávala bych ho tolik samotného. A víc bych se starala o čistotu toho domu.

A to může být myšlenka pro nás na závěr vánoční doby: Ježíš – Boží Slovo – sestoupil z nebe na zem. Tak začala fyzická Boží přítomnost na tomto světě. Sestupuje i do proměněné Svaté Hostie. Ve Svaté Hostii sestupuje do našeho nitra. A jestli my chceme Krista nalézt, ano, cest je mnoho. Ale jedna velmi výborná cesta, jak nalézt Krista je také SESTOUPIT. Sestoupit do svého nitra. To říká o sobě i svatý Augustin. On říká: Hledal jsem Boha mimo sebe. Ale našel jsem ho ve chvíli, kdy jsem sestoupil do sebe.

To říká vlastně i Ježíš celníku Zacheovi. Zacheus vylezl na strom, aby Ježíše viděl. A Ježíš mu říká: „Zachee, sestup dolů, dnes musím zůstat ve tvém domě.“ Ježíš mu říká: Ano, ty jsi vylezl na strom kvůli Kristu. Ale tys tam vylezl jenom proto, abys ho pozoroval! Tak sestup dolů! A já ti dám víc: Dám ti svoji přítomnost ve tvém domě.

A možná toto chce Ježíš říct i někomu z nás: Ano, jsi pokřtěný, patříš Kristu. Ale nebuď jenom pozorovatelem! Sestup dolů! Tak jako jsem sestoupil já. Dnes musím zůstat ve tvém domě. V domě tvého srdce. Tam se setkáme. Jakým způsobem sestoupit, o tom bychom si řekli něco zase příště.

Pro dnešek si odnesme alespoň tu myšlenku Boží přítomnosti v našem srdci a myšlenku svaté Terezie: Kdybych si byla vědoma, že Bůh je v domečku mého srdce, nenechávala bych ho tolik samotného. A víc bych se starala o čistotu toho domu.