Dnešní svátek nás znovu vrací do Betléma i k těm našim kostelním a domácím betlémům. Dobře známe výjev tajemství dnešního svátku – klanění mudrců. Váží dalekou cestu, protože chtějí dát. A dávají tak zvláštně. Všimněme si: Oni ty dary nedávají Panně Marii a svatému Josefovi. Oni je dávají miminku, které je lidsky vzato na první pohled ocenit a přijmout nemůže.

Známe různá ta vyobrazení z betlémů, mnohdy umělecká, krásná, ale z fyziologického hlediska někdy dost zavádějící. Už jste viděli čerstvě narozené miminko, jak sedí na seně se vzpřímenou hlavičkou a žehná přicházejícím? To je holý nesmysl, že? Samozřejmě v těch vyobrazeních se skrývá část ikonografie, symboliky, která naznačuje něco důležitého o tom Dítěti, o Božím Synu. Nikoho, kdo umí číst v symbolech, toto zobrazení jistě nijak nepřekvapí a nevyvede z míry.

Ale ta realita Betléma byla daleko syrovější! Ježíš se nám stal podobným ve všem, kromě hříchu. Dokážete si představit, že při tom klanění mudrců a předávání darů mohl Ježíšek klidně spát? Možná se na ty dary ani nepodíval. Mohlo to tak být! Nebo dokážete si představit, jak mudrci kladou k jesličkám dary a Ježíšem má při tom tvářičky pokřivené pláčem? Proč ne?! Mohlo to tak být! Ti mudrci tomu Dítěti evidentně dávají něco, co toto dítě lidsky vzato nemůže ocenit a přijmout. Ale to je projev jejich víry! Oni tady ve víře kladou dary k nohám Krále. Nevidí jeho moc, nevidí přijetí darů, ale to neznamená, že Ježíš – Boží Syn ty dary nepřijal! S vírou ty dary kladou k nohám Krále a s touto vírou odcházejí domů.

A teď pojďme do přítomnosti. Neznáme něco podobného i z našeho života? I my přicházíme s vírou do kostela. A toho Krále nevidíme ani v tom lidském těle! Ale naše víra nám říká, že tentýž Kristus je přítomný ve Svaté hostii. Skrze tento proměněný chléb se na mě dívají oči mého Spasitele! S touto vírou tu přicházíme. A klademe mu tady k nohám ty svoje dary: svoje chvály, svoje prosby, svůj dík, svůj smír, to, co jsme mysleli, konali, mluvili, trpěli, svoje radosti, svoje starosti, svůj pláč… My to tady ve víře Pánu Ježíši položíme k nohám a také: Zvnějšku se v té chvíli na první pohled vůbec nic nestane: Ani nezahřmí, ani se nezablýskne, ani lísteček se nepohne… Prostě nic. Neznáme to? A odejdeme s vírou v srdci?
I to je poselství dnešního svátku: Bůh slyší a naše dary přijímá, i když je skrytý a mlčí. A ve svůj čas odpoví…