Browse By

PROMLUVA ZE SLAVNOSTI MATKY BOŽÍ PANNY MARIE (A,B,C) – MARIINA PŘÍTOMNOST

Letošní vánoční dobou nás hodně provází myšlenka Boží přítomnosti. O tom jsou Vánoce: O Vánocích začala fyzická Boží přítomnost na tomto světě. A ta stále pokračuje. Začala v Ježíšově lidském těle a pokračuje v Eucharistii. K tomu se stále vracejme: Bůh je fyzicky přítomný mezi námi.

Samozřejmě jako člověk, který vyrostl na mariánském poutním místě, nemohu o dnešním svátku pominout otázku Mariiny přítomnosti v našem životě. Církev každoročně první den roku slaví zasvěcený svátek – to znamená svátek postavený na roveň neděli! – slavnost Matky Boží Panny Marie.

Mnozí lidé v katolických kruzích mají velkou úctu k Panně Marii. A zvlášť třeba v pravoslavné církvi. Ale není to vždy pravidlem. Někdy se třeba setkávám i v naší církvi s lidmi, kteří mariánskou úctu moc „nemusí“ a kteří třeba diskutují o tom, jestli Ježíš opravdu chtěl mariánskou úctu a jestli opravdu chtěl Pannu Marii nám dát za Matku a někdy třeba zaznívají argumenty, že v prvotní církvi Panna Maria nebyla nijak uctívána, že je to nános až pozdějších let. A já na to říkávám tak: Diskutovat můžeme. Ale zkušenosti, které máme s Pannou Marií, nám nikdo nevezme.

Chci vám na toto téma dnes nabídnout dvě zkušenosti a krátkou myšlenku, které se před časem objevily ve farním časopise farnosti Bolatice:

Svatá Terezie od Ježíše říká: „Když mi zemřela matka, bylo mi, pokud si pamatuji, dvanáct let nebo o trochu méně. Pochopila jsem velikost té ztráty a šla jsem se svým trápením před obraz Matky Boží. Upřímně jsem plakala a prosila ji, aby mi byla matkou. A ta prosba, jakkoli pronesená v dětské prostotě, nebyla, jak se mi dnes jeví, zbytečná.“
Pamatuji si na vyprávění jedné ženy v souvislosti se vztahem ke své matce. Svěřila se mi se svým nelehkým životním příběhem, který zakončila slovy: „Když už jsem nevěděla kudy kam, modlila jsem se slovy – Panno Maria, prosím zaplň svou přítomností všechna ta místa v mém nitru, kde nedosahuje láska mé maminky, a která jsou jejím přičiněním prázdná, zraněná a nenaplněná.“ Po nějaké době mi ona žena řekla, že cítila nesmírnou úlevu a pokoj, když svou bolavou záležitost svěřila právě Matce Boží.
Když se s důvěrou odevzdáme Panně Marii, může být její přítomnost v našem životě hlu­boce tvůrčí a proměňující. Neprožíváme nic, čím by ona neprošla. Spoluprožívala Ježíšův život, spolu s ním se smála, i trpěla. To ona je s námi u hodovního stolu, ale i pod křížem…

To jsou zkušenosti. A právě kvůli těmto zkušenostem se lidé k Panně Marii vracejí a tlačí se k ní zas a znovu. Pojďme nad tím přemýšlet…