Máme dneska neděli radosti. Tak bych se vás chtěl zeptat: Máte radost? Rád bych k ní aspoň trošku přispěl.

Ne že by člověk nemohl mít starosti, nebo ne že by člověk nemohl mít problémy, ne že by člověk nemohl prožívat bolest, ne že by člověk nemohl být „vyšťávený“. To všecko můžeme. Jsme lidi. Ale co je tím nejhlubším důvodem naší radosti? O tom je řeč v dnešním prvním čtení:

Jásej, siónská dcero, zaplesej, Izraeli, raduj se a vesel celým srdcem, jeruzalémská dcero! Zrušil Hospodin tvůj trest… Tak to je něco! Byla zrušena vzdálenost mezi člověkem a Bohem, která byla nebetyčná! Dveře mezi člověkem a Bohem od pádu prvních lidí, byly zabouchnuté a neměly z naší strany kliku. Nešly z naší strany otevřít. To byl ten trest. A tento trest byl Ježíšovým příchodem a jeho vykupitelským dílem zrušen! To, co v dnešním prvním čtení předpovídá prorok Sofoniáš jako vizi budoucnosti, to se pro nás už stalo přítomností: V onen den bude řečeno Jeruzalému: Neboj se, Sióne, ať nejsou tvoje ruce malátné. Hospodin, tvůj Bůh je uprostřed tebe…, obnovil k tobě svou lásku!

To si budeme připomínat o Vánocích a budeme zpívat: „Radujte se, veselte se!“ To je evergreen Vánoc! Ale musíme vědět, proč se máme radovat! A musíme to promýšlet. A k tomu slouží advent – i ta dnešní neděle radosti. Bůh objal celý svět. To se stalo a mě se to týká!

Víte, jak to někdy mezi námi lidmi bývá. Potkáme se s někým a zeptáme se: Jak se ti daří? No, někdy to může být třeba jenom fráze. Kéž by nebyla! A ten druhý kolikrát třeba odpoví: „Ale, stojí to za houby!“ Neřekli jsme to tak nějak podobně taky někdy někomu? Fakt je náš život „na houby“? Tak Bůh je s tebou v té nejtěsnější blízkosti a tvůj život je „na houby“? Není ti to divné? Potřebujeme advent a potřebujeme Vánoce. Potřebujeme prožít: Hospodin, Tvůj Bůh je uprostřed tebe. Zrušil tvůj trest. Obnovil k tobě svoji lásku! A to už je tady. A na tom – Bohu díky! – nikdo nic nezmění.

A jestli toto si uvědomíme a jestli toto promyslíme a jestli tento dar přijmeme, tak nehledě na všechna možná i nemožná letošní pandemická omezení, možná zjistíme, že právě toto budou ty nejkrásnější Vánoce v našem životě.

A možná to budou i nejkrásnější Vánoce pro Krista. I my jsme šťastní, když někdo náš dar přijme. A Ježíš nám dává sám sebe jako ten největší dar! A bude šťastný, když letos tento dar vědomě a s láskou a s vděčností a s radostí přijmeme. A budou to možná nejkrásnější Vánoce pro něj i pro nás.

Tak na to nezapomeňme: Hospodin, Tvůj Bůh je uprostřed tebe. Zrušil tvůj trest. Obnovil k tobě svoji lásku! To se stalo a mě se to týká…