Často si to připomínáme, že mezi prvním čtením a evangeliem většinou bývá myšlenková souvislost. A je tomu tak i o dnešní neděli. Myslím, že jednotící myšlenka těchto dvou čtení je naprosto jasná: Už ve Starém zákoně zaznívá a Ježíš znovu cituje to největší přikázání: Slyš Izraeli, Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán. Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou…

Tento citát byl pro věřící židy tak zásadní, že každý pravověrný žid ho třikrát denně opakoval: ráno, v poledne a večer. Možná by se tento citát mohl stát i součástí našich modliteb. Je velice důležitý. Pojďme se na něj podívat blíž.

Už to „Šema Izrael!“ – „Slyš, Izraeli!“ To je důležité i pro nás: Slyš, naslouchej! My víme, jak je důležité naslouchání mezi lidmi, jak člověku pomůže třeba jenom to, když ho někdo vyslechne. Víme, jak je důležité naslouchání v manželství. Když si manželé přestanou naslouchat, tak je zle. Měli jsme ve farnosti tento týden první setkání těch, kdo se chtějí zapojit do synodálního procesu vyhlášeného papežem Františkem. A uvědomili jsme si, jak je důležité také farnosti a potažmo v celé církvi umět si vzájemně naslouchat. A ještě víc je třeba umět naslouchat tomu Prvnímu – Bohu. Jak to říkával otec Adam Rucki: Mít „ušaté srdce“. Naslouchat. I Bohu. Tak to může být první otázka k pohledu do našeho nitra: Naslouchám, co mi Bůh chce říct? Pustím ho ke slovu? Zajímá mě to, co mi chce říct?

Pak ten citát pokračuje: Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán. Jediný. Je to zase tak jako v manželství. Jako žena nechce být jen jednou z mnoha, ale chce být pro manžela tou jedinou, tak i Bůh nechce být pro nás jedním z mnoha, až někde v řadě, ale touží být tím jediným. Tak to může být druhá otázka k pohledu do našeho nitra: Je Bůh opravdu můj jediný Pán? Mým Pánem je ta skutečnost, které ve svém životě všecko podřizuji. Může to být Bůh, může to být mé JÁ a mé pohodlí, může to být počítač, televize, sport, hřích, cokoliv. Tady je celá škála možností. Mohu žít jako člověk světa (úplně k nerozpoznání od ostatních) s tím, že tam teda někde ještě nějak vsunu Pána Boha. Nebo může tam být takové to „něco beru, něco neberu“. Něco z toho, k čemu mě Bůh vede, přijímám, a na něco mám svůj názor. Anebo tam může být ten postoj, jak to slyšíme v dnešním prvním čtení: „Boj se Hospodina, svého Boha a zachovávej všechny jeho zákony a příkazy… Svědomitě je zachovávej…“

Jak na tom v tomto směru jsme, to si můžeme velice snadno otestovat. Otec biskup Josef Hrdlička doporučuje: Překlopme ten příkaz do modlitby. Překlopme to do první osoby jednotného čísla. Zkusme říct Bohu v modlitbě: „Pane, já Tě miluji celým svým srdcem, já Tě miluji celou svou duší, já Tě miluji celou svou silou…“ A otec biskup dodává: Možná, že po prvních slovech rychle umlkneme, protože zjistíme, že to není pravda. Ale otec biskup říká: V tom případě to můžeme zkusit říct Bohu jinak. Může tam zaznít CHCI: „Pane, já tě chci milovat celým srdcem, já tě chci milovat celou duší, já tě chci milovat celou svou silou.“ To chci – to je velice důležité.

Vyprávěl jeden kněz, jak se kdysi snažil věnovat mladým a jednou, když se rozcházeli z nějakého setkání, tak zaslechl, jak kdosi z těch mladých na jeho adresu říká: „Moc mu to nejde, ale snaží se!“ Tak kdyby už nic víc Pán Bůh nemohl říct o nás, ať může říct alespoň toho: „Moc mu to nejde, ale snaží se.“ To upřímné CHCI – to je důležité. A to kéž nám nechybí. A když i to CHCI budeme Bohu třikrát denně upřímně opakovat, tak není možné, aby se zase cosi nepohnulo kupředu…