Evangelium dnešní neděle je docela jasné. Ježíš jasně a přímočaře říká: Jestliže se muž rozvede se ženou a ožení se s jinou, je to cizoložství. Jestliže se žena rozvede s mužem a provdá se za jiného, je to cizoložství. Na druhou stranu si musíme přiznat, že tato myšlenka evangelia byla někdy v církvi používána takovým způsobem, že nejednomu člověku ublížila, nejednoho člověka zranila a nejednoho člověka vyhnala z církve.

Jeden německý benediktýn (jeho jméno jsem neuchoval), napsal před pár lety papeži Františkovi dopis. V tom dopise popisuje zkušenost ženy, které se rozpadla rodina. Manžel ji opustil a ona zůstala sama s pěti dětmi. Pak si našla partnera, který všech těch pět dětí přijal za své a pomohl jí je vychovat. Nemohla si ho vzít církevně, tak si vzala alespoň civilně. Řádně ty děti společně vychovávali a starali se o ně. Ta žena celý svůj život žila hlubokým křesťanským životem. Když děti odrostly, tak dokonce každý rok pěšky putovala do Compostely. A jednou po takové dlouhé a namáhavé cestě přišla k tomu chrámu, a to první, co viděla, byl velký plakát na dveřích, který hlásal: „Rozvedení a znovu sezdaní nesmějí přistoupit ke svatému přijímání.“ A ten benediktýn v onom dopise píše: Vzpomněl jsem si na jednoho chlapce, který v pětačtyřicátém roce po bombardování nějakého města seděl na velké hromadě trosek a nechtěl odtamtud odejít. A říkal: „To byl náš domov a tam dole pod tím je moje maminka!“ A ten kněz napsal: Já jsem si v té chvíli uvědomil: Ano, jsme na hromadě trosek a pod těmi troskami leží naše matka církev…

Napsal to papeži a papež mu velice krásně odpověděl, že si je tohoto problému vědom a že udělá, co je v jeho silách, aby se situace změnila. A pak po nějaké době papež František napsal krásný dokument Amoris laetitia (Radost z lásky), kde možná i pod vlivem tohoto dopisu se v osmé kapitole zabývá situací těch, kteří se v rovině manželství nacházejí v neregulérní situaci. Liberální kruhy v církvi byly tímto dokumentem nadšeny a velice mu tleskaly, konzervativní kruhy v církvi byly tímto dokumentem zděšeny. Co v tom dokumentu vlastně papež píše?

Papež jasně uvádí, že Boží zákon je neměnný. Ježíš o manželství i o nerozlučitelnosti manželství mluví velice jasně. A velice jasně nové svazky nazývá cizoložstvím. Boží zákon se měnit nedá. Dá se ale změnit a měl by se změnit pastorační přístup k lidem, kteří se v této neregulérní situaci nacházejí. Papež František říká: Bude potřebný individuální přístup a bude třeba velmi rozlišovat, v jaké situaci se tito lidé nacházejí. Proč?

Co vylučuje od svatého přijímání? Neodpuštěný těžký hřích. A co překáží v možnosti přijmout odpuštění skrze rozhřešení? Buď úmyslně nevyznaný těžký hřích, nebo nelitovaný těžký hřích nebo rozhodnutí v těžkém hříchu pokračovat dál. A co je to těžký hřích? Těžký hřích je plně vědomé a plně dobrovolné přestoupení Božího zákona v závažné věci. Abych byl vinen skutečným těžkým hříchem, musím Boží zákon přestoupit v závažné věci, a to s jasným vědomím a s naprostou svobodou.

A co nás učí papež? Moc důležitou věc! Říká: Mnohým lidem se manželství rozpadlo bez jejich vlastní viny. Mnozí pak sešli z té cesty, kterou nám Ježíš ukázal. Ale mnozí z nich jsou dneska v situaci, kdy to nemohou změnit bez toho, že by tím způsobili další velké škody. Příklad: Žena se rozvede, vezme si jiného a mají spolu děti. Oni se o ně musí postarat, musí je vychovat. Nemohou se rozejít bez toho, že by tím způsobili další velké bolesti a škody. Pokud ale přes nejlepší vůli nemohou svoji situaci bez způsobení dalších velkých škod změnit, tak nejednají plně svobodně. A zvlášť pokud jinak vedou řádný život, snaží se dobře vychovávat děti, chovají se opravdu křesťansky a opravdově touží po svátostech, pak je možné těmto lidem cestu ke svátostem individuálně otevřít. Tak to říká papež.

Sečteno, podtrženo. Možná trochu jinými slovy tady papež říká asi tuto myšlenku: Boží zákon je jasný a neměnný. Ale nesmí se stát kladivem, kterým praštíme po hlavě oběť. Takže tato myšlenka a ono rozlišování a onen individuální přístup – to bude něco, nad čím v současné církvi budeme muset ještě mnoho a mnoho přemýšlet…