Můžeme si všimnout, že ten dnešní úryvek evangelia má vlastně dva vrcholy. Jeden je hned na začátku, kde Ježíš říká: „Kdo není proti nám, je s námi.“ A ten druhý vrchol najdeme potom ve druhé polovině tohoto úryvku, kde je řeč o tom sekání rukou a nohou a o vyloupávání očí… U obojího bude dobře aspoň trochu se zastavit.

Takže k tomu prvnímu vrcholu: Je tam řeč o nějakém člověku, který není Ježíšovým učedníkem, a přesto v jeho jménu dělá dobro, vyhání zlé duchy. Učedníci mu v tom chtějí bránit a Ježíš říká: „Nebraňte mu! Přece žádný, kdo ve jménu mém vykoná zázrak, nemůže tak hned o mně mluvit špatně. Kdo není proti nám, je s námi.“

Ta myšlenka se nám může vždycky vybavit, když se setkáváme s jakýmkoli dobrem i mimo společenství věřících. Tak často to vidíme, třeba když se něco stane, nějaké neštěstí, jak se lidé dokáží semknout, jak i lidé nevěřící, lidé, kteří nikdy nebyli vychováváni ve víře, nikdy nepoznali Krista, dokážou přispět, dokážou podat pomocnou ruku, dokážou udělat tolik dobrého, jako jsme to třeba viděli před nedávnem po tornádu na Jižní Moravě nebo už vícekrát po povodních. Ale je i tolik jiného, drobného, na první pohled třeba i neviditelného dobra mezi lidmi bez víry. Jestli nejsou proti nám, tak jsou s námi. I oni svým způsobem vyhánějí zlé duchy – vyhánějí zlo, když konají dobro.

No a pak ten druhý vrchol evangelia. Ježíš tam říká neuvěřitelné věci: Svádí-li tě tvoje ruka, usekni ji; svádí-li tě tvoje noha, usekni ji; svádí-li tě tvoje oko, vyloupni ho… Kdybychom to brali doslova, to by asi na světě bylo hodně jednookých nebo slepých lidí, nebo různě zmrzačených. Co tím Ježíš chce říct?

Ježíš tady mluví způsobem lidí, na který byli jeho současníci zvyklí. Rétorika tomuto způsobu řeči říká „hyperbola“. Člověk to v řeči nějakým způsobem úmyslně „vyšponuje“, přežene, aby tím podtrhl, jak důležitá je myšlenka, kterou chce sdělit. Samozřejmě, že Ježíš po nás nechce, abychom se fyzicky mrzačili. Jeden výklad Písma svatého říká doslova: „Bezohledné výrazy jako je odetnutí ruky či vyloupnutí oka odkazují na nutnost bezohledné přísnosti člověka vůči sobě samému.“ Ty pojmy „usekni“, „vyloupni“ – to jsou orientální výrazy, které znamenají toto: Radikálně se stavěj proti hříchu, radikálně se stavěj proti zlu, radikálně se stavěj proti všemu, co tě od Boha vzdaluje. Jestli je ve tvém životě něco, co tě od Boha vzdaluje, jestli je ve tvém životě něco, co tě uvádí do zla, jestli je ve tvém životě něco, co tě uvádí do hříchu, tak to odetni a zahoď to! Odhoď to od sebe, i kdyby ti to bylo podobně milé a vzácné, jako je tvoje noha, tvoje ruka nebo tvoje oko. Proč? Protože jde o všechno. Jde o nebe nebo o peklo. Jde o věčnost s Ježíšem nebo o zavržení. Přestože věříme v Boží milosrdenství (a já v něj věřím, pevně v něj věřím!), musí nám trvale tkvít v paměti ta vážnost, se kterou Ježíš mluví o té možnosti ztratit nebe.

Takže dva impulsy k dnešnímu evangeliu. Každý si odnesme to své…