Co Ježíš v dnešním úryvku evangelia farizeům a zákoníkům říká, to je asi moc nepotěšilo: „Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského… Nadarmo mě uctívají, když učí naukám, které jsou lidskými ustanoveními…“ Moc je to asi nepotěšilo!

Mluvil jsem v uplynulém týdnu s jedním mým známým a spolu s blížícím se novým školním rokem přišla řeč i na to, že se po všech těch koronavirových omezeních a nemožnostech zase pokusíme „rozjet“ náboženství a já jsem u toho vznesl takovou pochybnost, „aby nám to za chvíli zase nerozehnali“. A ten můj známý krásně ironicky řekl: „Otče, do voleb to vydrží. Do 18. října si nikdo z politiků na nic netroufne sáhnout, protože by přišli o hlasy.“ Koneckonců viděli jsme to i vloni, kdy byla situace docela horší, než dnes, ale bylo před volbami a do voleb opravdu nikdo na nic nesáhl.

A já si tak říkám: Jak je dobře, že Ježíš není politik! Kdyby byl politik, asi by leckdy také mluvil jinak. Ale to je ta krásná věc, že u Ježíše a v církvi uslyšíš pravdu, i když ta pravda třeba Kristu a církvi někdy „body“ nepřidá. Jestli je to ale důležitá pravda, která je jasně a včas vyslovena, může mnoho zachránit.

Je to asi tak jako když člověk přijde k lékaři. Někdy mu lékař řekne: „Ale ne, to je v pohodě, tam žádný problém není.“ Jindy možná řekne: „No, nějaký problém tam je, ale není to nic fatálního. Půl prášku denně a malá dietka a bude to fajn.“ Ale také se může stát, že lékař řekne: „Je to vážné. Je to velice vážné a nesmíme ztrácet čas.“ A bude následovat operace a chemoterapie… A víte, co je zajímavé? Člověk nediskutuje. Sklapne a jde. Protože ví, že o něco jde. Ví, že jde o život.

A tak je tomu i u Krista a v církvi. Někdy ti Ježíš řekne: „To je v pohodě. Jsi na dobré cestě, vytrvej!“ Jindy ti možná řekne: „No, není to nic zásadního, ale v tom nebo onom by možná šlo jednat jinak, to nebo ono by možná šlo posunout někam dál, pouvažuj nad tím!“ Ale může se také stát, že uslyšíš: „Je to vážné, je to velice vážné, nesmíme ztrácet čas.“ A taková pravda může překvapit, může šokovat, může zabolet. Ale je-li vyslovena jasně a včas, leccos může zachránit.

Vyprávěl otec biskup Josef Hrdlička, jak kdysi krátce po biskupském svěcení byl kdesi na jedné z prvních pastoračních návštěv. Přitočila se tam tehdy k němu nějaká žena ještě s nějakou mladou dámou. Otci biskupovi tvář té ženy už nic neříkala, ale ona se k němu hlásila jako k člověku, kterého zná, a říkala: „Vy jste byl kdysi kaplanem v Ostravě.“ – „Byl.“ – „Já jsem byla jednou u vás u zpovědi a chtěla jsem jít na potrat. A vy jste mi řekl: ´Neopovažte se!´“ Pak snad ukázala rukou nebo podívala se na tu mladou dámu vedle a říká: „Víte, to je to děvče, o které tenkrát šlo. Vyučila se cukrářkou a my jsme vám přinesly dort.“ Zachráněný život. Jenom proto, že včas a jasně zaznělo slovo pravdy.

Pokušení nějak si Boží zákon zlehčit, uzpůsobit podle svého, „přikroutit“ si ho podle svých chutí, podle trendů doby… Proč ne?! Proč to nedělat?! Papež František krásně řekl: „My si jistě můžeme Boží zákony uzpůsobit podle svého. Ale to už nebude Kristova církev!“ To bude tvoje církev!

A možná ještě výstižněji je to řečeno v tomto krátkém zamyšlení:

Pouze lidské pokusy o štěstí končí debaklem

Mojžíš řekl lidu toto: „Poslouchejte ustanovení, která vás učím zachovávat, abyste ŽILI… Nic nepřidáte k tomu, co vám přikazuji, a nic z toho neuberete…“ (srov. Dt 4,1-2)

Každý toužíme
po krásném a šťastném životě.
A je to tak správné.
Ale ne všechny cesty
vedou ke štěstí.

Pouze lidské pokusy o štěstí končívají
nespravedlností, bezprávím, násilím,
ale i válkami, koncentráky,
ekonomickým a mravním kolapsem
a nakonec mnohdy ještě horším živořením.
A to jak ve společenském životě, tak i v osobním.

Bůh ale chce, abychom žili.
Chce, abychom Žili s velkým Ž.
A pouze On, který je Tvůrce světa, i náš,
ví, co vede k naplnění našeho života.
Jeho záměry s námi „jsou o pokoji,
nikoli o zlu“ (Jer 29,11).

Nepřizpůsobujme si tedy jeho poselství
svým momentálním potřebám,
nic nepřidávejme a nic neubírejme.
Bůh je víc. Má pro nás připraveno víc.
On nám rozumí, prožil na své kůži náš život.
On jediný zná vždy tu nejlepší cestu pro každého z nás.

Hledejme ho proto každý den znova,
svěřujme mu svůj život, své plány,
touhy, zmatky a  bolesti.
Jděme s ním.
I dnes,
i teď.