I o dnešní slavnosti v centru naší pozornosti je Ježíš – slavíme Eucharistii, setkání s ním. Ale spolu s ním je v centru naší pozornosti dnes také ta, o které zpíváme, že je „po Bohu ta nejprvnější“ – Panna Maria. Chtěl bych dnes spolu s vámi trochu přemýšlet nad mariánskou úctou v našem životě. Někteří lidé se na ni dívají tak trochu spatra a říkají: „Já Pannu Marii nepotřebuji, já půjdu k Bohu přímo!“

Proč vlastně mariánská úcta? Odpověď je jednoduchá: Protože Ježíš to tak chtěl. On ustanovil svoji Matku Pannu Marii na kříži naší matkou. On svěřil Mariině pozornosti nás a naší pozornosti svěřil Marii. Ale je to i jakási přirozená lidská potřeba mít i v tom duchovním smyslu otce a mít matku. Otcem je nám nebeský Otec, bratrem je nám Ježíš, Matkou Panna Maria.

Jak to před časem krásně vyjádřil arcibiskup Jan Graubner, můžeme se učit od těch nejmenších. Když se jim něco líbí, když mají z něčeho radost, když objeví něco zajímavého: „Mami, podívej se!“ Když se něčeho polekají, když se něčeho bojí, když je něco bolí, hned utíkají mamince na klín. To objetí maminky má pro děti velký význam. Uzdravuje strach, uzdravuje bolest. Nejednou maminka vidí, jak dítě má na tváři ještě slzičky, protože ho něco bolí, ale zároveň se už usmívá, protože maminčino objetí už tu bolest udělalo snesitelnou. Tak to dělá i Panna Maria. Dělí se s námi o naše radosti, uzdravuje naše strachy, uzdravuje naše bolesti, činí je snesitelnými.

Na druhou stranu je moc důležité, aby naše mariánská úcta byla zdravá. Někdy vídáváme na poutních místech, jak někteří lidé jdou téměř „po čtyřech“ k soše Panny Marie, která je třeba krásná, vzácná, milostná socha Panny Marie, ale není to Maria, je to jen socha, která Marii připomíná. A někteří lidé k ní jdou téměř „po čtyřech“ a úplně bez pozornosti minou svatostánek, kde je přítomen živý Ježíš. Správná mariánská úcta vždycky vede k Ježíši.

A k té zdravé mariánské úctě ještě jeden pohled: My v loretánských litaniích Panna Marii nazýváme „Archou úmluvy“. Co to byla archa úmluvy? Tu měli ve Starém zákoně. Archa úmluvy – to byla vlastně pozlacená truhlice, která ve svých útrobách nesla ty nejcennější náboženské předměty, které židé měli: Byla v ní uložena mana, byla v ní uložena Áronova hůl a především v ní byly uloženy desky Desatera. Vyvolený židovský národ tu archu nosil s sebou a ta archa nějakým způsobem zprostředkovávala lidem Boží přítomnost. Když ji uložili do domu nějakého Obédedóma Gatského, Bible říká: V domě Obédedóma Gatského zůstala Hospodinova schrána po tři měsíce a Hospodin Obédedómovi i celému jeho domu žehnal. Na druhou stranu víme, že když vyvolený národ přinesl tuto archu do boje proti Filišťanům a chtěl, aby Bůh v tom boji nějakým způsobem pomohl, utrpěl vyvolený národ zdrcující porážku. A víme taky proč: To byla Archa úmluvy – Archa smlouvy! Archa smlouvy, ve které se Bůh zavázal, že bude stát za svým lidem a lidé se zavázali, že budou stát za svým Bohem. Jenomže ta smlouva byla lidmi pošlapána. Byla pošlapána konaným zlem, hříchem. Důvěra v magickou moc archy úmluvy lidem nepomohla a Bůh od nich odstoupil.

Jestli my Panny Marii nazýváme Archou úmluvy, tak je to právě proto, že i ona v sobě nesla ne něco ale Někoho vzácného – Nejvzácnějšího: Božího Syna A tak jako ta starozákonní Archa úmluvy lidem zprostředkovávala Boží přítomnost a zasahovala pozitivně do lidských životů, tak to dělá v plné míře Panna Maria: Ona v plné míře zprostředkovává v lidských životech Boží přítomnost a pozitivně do lidských životů zasahuje. Ona je ta nová Archa úmluvy a je moc dobře mít ji v úctě.

Ale jedno je důležité: Laciná romantická mariánská zbožnost, která by se míjela s naším životem, nám nepomůže. Ten, kdo by Marii uctíval jenom svým citem, ale jinak si žil tak nějak po svém, ten by se mohl dožít zklamání, tak jako ti Izraelité, kteří věřili v magickou moc archy úmluvy, ale Bůh od nich odstoupil. A naopak: Ten, kdo Marii ctí tím, že se snaží následovat ji v jejím životě, v jejich ctnostech, v radách, které nám dává, ten nepochybně zakusí, že právě Maria je ta Archa úmluvy, která zvláštním způsobem zprostředkovává Boží požehnání a Boží přítomnost v lidských životech. Kéž to zakusíme i my!