Z důvodu neodkladné péče o nemocnou maminku je dočasně na webových stránkách farnosti pravidelně aktualizována pouze záložka "Ohlášky". Ostatní dle možností.

Browse By

PROMLUVA ZE 14. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (B) – KDYŽ MODLITBA PRORÁŽÍ NEBESA

Dnešní úryvek evangelia končí zmínkou, že Ježíš ve své domovině v Nazaretě až na pár maličkých výjimek nemohl udělat žádný zázrak – pro nevěru těch lidí.

Víme z evangelií, že Ježíš leckdy, dříve než udělal zázrak, se ptal lidí na jejich víru: „Věříte, že to mohu udělat?“ „Staň se ti, jak jsi uvěřil!“ A když lidé věřili, děly se mocné Boží skutky. A když nevěřili, nedělo se nic.

A tak je tomu i v dnešní době. I dnes velká víra přitahuje mocné Boží skutky. Možná znáte lidovou moudrost, která říká, že „dětská modlitba nebesa proráží“. To si dobře „zapište za uši“! Víra maličkých dětí, které jsou ve víře vychovávány, bývá velmi jednoduchá, nekomplikovaná a stoprocentní. Schopnost věci komplikovat a pochybovat mívají ti starší nebo dospělí. Ale malé děti, když věří, tak jejich víra je stoprocentní. A proto také nesmírně mocná. Proto vám doporučuji, když byste třeba někdy v životě a zvlášť ve vašich rodinách měli něco důležitého, co byste si chtěli od Boha vyprosit, modlete se za to s malými dětmi. Jejich víra bývá stoprocentní a jejich modlitba proráží nebesa.

Ale je to také otázka pro nás: Jak jsme na tom s vírou my? Velká víra přitahuje mocné Boží činy. Samozřejmě: Bůh není automat, do kterého vhodíš modlitbičku, a vypadne ti splněné přání. Takhle to nefunguje! Bůh může mít s našimi životy jiné záměry než my.

To jsme slyšeli v dnešním druhém čtení. Svatý Pavel tam píše, že mu byl dán do těla osten, aby ho bil do tváře. My nevíme, co bylo tím ostnem. Bylo to něco, co mu otravovalo život a zatěžovalo jeho apoštolskou službu. Třikrát prosil Pána, aby ho od něj ten osten vzdálil. A Bůh mu řekl: Ne, Pavle, já mám s tvým životem jiný plán. Já bych ten osten od tebe mohl vzdálit, ale ty bys byl frajer. Ty už bys nepotřeboval ani mě. Já ti ten osten nechám. Ve slabosti se projeví síla. Ty budeš spoléhat na mě a já budu působit skrze tebe…

To se může stát i nám. Bůh může mít s našimi životy jiné plány, než jsou naše nápady a naše přání. Na druhou stranu jsem přesvědčen: Možná mnozí z nás, kdyby více věřili, setkávali by se ve svém životě víc s mocnými Božími skutky.

Poslechněme si na toto téma jedno hezké svědectví Jany Javornické, jak bylo před lety otištěno v biblicky zaměřeném časopise MANA:

Když bylo našemu synovi 10 let, našetřil si z kapesného na horské kolo. Byl to pro něj výkon celý rok dostávat peníze a nic si nekoupit. Ta radost z úspěchu, když ho přivezl domů!
V Praze se tou dobou dost kradlo, tak jsme nechtěli tu vzácnost nechávat dole v kočárkárně. „Nedá se nic dělat, Michale, budeš si ho muset dávat na půdu,“ pravil manžel. V pětipatrovém domě bez výtahu? Ovšem. A syn nosil svůj poklad pokaždé na půdu. Tam ho zamknul k jakémusi kovovému rámu a zamkl i půdu. Pohoda.
Po čase byla naše půda vyloupena. Neuvěřitelné! Zmizelo i kolo. Pro Michala to byla rána. Říkala jsem mu: „Dal jsi své srdce Pánu Ježíši, zkus ho poprosit o pomoc!“ Víra nás, rodičů, však byla malá. Báli jsme se, aby nebyl zklamán ještě i nevyslyšenou modlitbou. Ale Michal prosil, obrátil se k Bohu jako k jediné možné pomoci. A tak začaly ty zázraky. Uvažovali jsme, že možná zloděj prodá to kolo do bazaru. Manžel vstoupil do prvního bazaru – bylo tam! Šel hned pro Policii a ti zadrželi pachatele. Kolo nám však nemohli vydat, protože jsme na něm neměli žádné poznávací znamení. Tak zbývalo jen jedno – zloděj se musí ke krádeži kola přiznat. Nesmysl! Kdo se přizná, aby si ještě více uškodil?! A Michal se modlil. Když jsme si kolo odváželi z policejní stanice, řekli nám: „Ten zloděj toho nakradl víc, ale přiznal se jen k tomu kolu. Nevíme proč.“ My to víme: Dovršil tím míru zázraků.

Tak na to nezapomeňme: Velká víra přitahuje mocné Boží skutky. O takovou víru zvláště dnes prosme…