PROMLUVA ZE 7. NEDĚLE VELIKONOČNÍ (B) – KŘÍŽEK NA CESTU I DO ŽIVOTA
Už třetí neděli po sobě uvažujeme nad tím, jak je důležité, abychom jako živé ratolesti zůstali přirostlí ke Kristu, jak je důležité neztratit spojení s ním, nestát se suchou a neplodnou ratolestí, jak je důležité zůstávat v jeho lásce. I dnes v evangeliu slyšíme Ježíšovu prosbu: „Otče, zachovej je ve svém jménu, které jsi dal…“
Minulou neděli jsme uvažovali nad jednou z velmi jednoduchých cest, které pomáhají udržovat a upevňovat naše spojení s Ježíšem. Tím prvkem je žehnání. Žehnání je svolávání Božího dobra na to, co děláme, co máme, a zvláště na nám drahé lidi kolem nás. Slíbil jsem vám několik konkrétních zkušeností s žehnáním. Nabízím některé z nich tak, jak byly před časem otištěny v Katolickém týdeníku. Jsou z článku Křížek na cestu i do života a autorem je Václav Štaud:
Mnoho katolických rodin hlavně s více dětmi nezůstává jen u stručné modlitby nad společným jídlem. Například Jiří Vávra z Mostišť u Velkého Meziříčí umí zajímavě vyprávět, co všechno a jak se v jeho rodině žehná. Počínaje každým ukrojeným krajícem: „Od naší svatby před čtyřiceti roky jsme se s manželkou nikdy neloučili jinak než vzájemným požehnáním. Ona mi denně před cestou do práce udělá křížek na čelo a já jí zase pokřižuji nastavenou dlaň. Myslím, že i proto zůstává náš vztah živý a krásný.“ Vychovali osm dětí, které denně vyprovázeli podobným způsobem. „Žehnání bylo u nás součástí předávání víry. Výsledkem je, že i naši potomci ve svých rodinách víru podobně šíří dál, i když si tvoří vlastní způsoby žehnání. Některé jsou tak jedinečné a nápadité, že je musím obdivovat. Důležité ale je, že se to líbí jejich dětem,“ chválí patnáctinásobný dědeček.
Když se Marie a Jiří Vávrovi brali, dostali od vlastních rodičů požehnání, jež stále pokládají za nejcennější ze všech svatebních darů. Požehnání novomanželům proto nemohlo chybět ani před všemi svatbami další generace. „Doporučuji věnovat se tomuto rozloučení s dětmi co nejdůkladněji. Ke svatebnímu požehnání se lidé nemusí scházet až ve spěchu poslední chvíle. Když je prostor zavzpomínat na milé věci a třeba se i vzájemně omluvit za opravdové či domnělé křivdy, další život obou generací to udělá hezčí,“ přidává vlastní zkušenost Marie Vávrová.
Antonín Rozsypal z Rožnova pod Radhoštěm s manželkou Marií za dvacet let, co jsou spolu, přivedli na svět pět dětí. A už i ten nejmenší, roční Ondra, pochopil, že v jejich rodině se bez znamení kříže nic nezačíná ani nekončí. Než začali stavět, pozvali kněze, aby jim požehnal pozemek, po dokončení domu se žehnání opakovalo. A ještě do fasády štítu zabudovali železný křížek, aby je Pán bránil před každým zlem. „Velmi vážně bereme i pravidelné tříkrálové laické požehnání domu,“ dodává Marie Rozsypalová. Bydlí na samotě, ani ona se neobejde bez auta a požehnání s prosbou o Boží ochranu při tom nezanedbá před žádnou z jízd. A když loni zamířila nejstarší dcera ke zkouškám do autoškoly, dostala od táty kromě cenných rad povzbuzující křížek na čelo. Dopadlo jí to výborně.
Dávno, ještě za totality, jsem si v závodní jídelně všiml, jak starší kolega udělal lžičkou nad talířem maličký povědomý pohyb. Křížek. „Mohu ti k tomu něco říci?“ zeptal se, když se naše pohledy setkaly: „V padesátých letech mě jako mnoho dalších zavřeli. A protože jsem byl z domova zvyklý žehnat se před každým jídlem, stejný kříž jsem udělal ve vězeňské jídelně. Bylo to poprvé a také naposledy. Uviděl to bachař, vyvlekl mě na chodbu, kde jsem byl potom zbitý do bezvědomí. Od té doby dělám křížek jen lžičkou v polévce. Ale žehnat se nepřestanu nikdy. Děkuji tím Bohu nejen za to jídlo, ale i za víru, největší dar, který jsem v životě dostal,“ zdůraznil muž a hned přidal další zkušenost: „Nemohu zapomenout na loučení s maminkou. Když jsem od ní naposledy odjížděl, bylo jasné, že už ji živou neuvidím. Po všech těch křížcích na čelo, jimiž mě doprovázela celým životem, jsem jí stejným způsobem poprvé požehnal. A zatímco mně při tom vyhrkly slzy, ona se navzdory velkým bolestem šťastně usmála. Rozuměli jsme si bez jediného slova.“
Tak trochu teorie k žehnání jsme si řekli minule, dnes pár zkušeností… Přemýšlejme nad žehnáním a obnovme ho ve svých životech, ve svých rodinách. Má hodnotu…