Z důvodu neodkladné péče o nemocnou maminku je dočasně na webových stránkách farnosti pravidelně aktualizována pouze záložka "Ohlášky". Ostatní dle možností.

Browse By

PROMLUVA Z 3. NEDĚLE VELIKONOČNÍ (B) – MÁME PŘÍMLUVCE

Minulou neděli jsme se snažili alespoň trošku nahlédnout na neproniknutelné Boží milosrdenství. Dnes v tom můžeme volně pokračovat. Budeme to dělat pod zorným úhlem dnešního 2. čtení, kde svatý apoštol Jan říká: „Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého.

Možná jste se i vy někdy v životě setkali s někým, kdo měl druhého tak rád, že byl ochotný „pálit si pro něho prsty“ tím, že se za něho přimlouval u někoho, kdo situaci viděl diametrálně odlišně. Máme o tom svědectví i v Bibli: Abrahám smlouvá s Bohem kvůli Sodomě, která má být pro svoje hříchy vyhubena, Mojžíš se přimlouvá za neposlušný, nedůvěřující a věčně „nadávající“ vyvolený národ, který Bůh pro jeho hříchy už taky chtěl nechat svému osudu. V Novém Zákoně Panna Maria se přimlouvá na svatbě v Káně Galilejské: „Už nemají víno!“ Kolikrát v evangeliích nacházíme Ježíše, jak se modlí, jak se přimlouvá! „Šimone, já jsem za tebe prosil, aby tvoje víra nezanikla. A ty, až se obrátíš, utvrzuj své bratry!“ A nejsilnější přímluva – jistě na kříži. Ježíš na kříži se přimlouvá za ty, kdo ho ukřižovali a ještě je omlouvá: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí!“

Svatý Jan říká: „Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého.“ Jakým je Ježíš přímluvcem? Myslím, že nejlíp to vystihl on sám třeba v podobenství o neplodném fíkovníku. Majitel má na své vinici vysazený i fíkovník. Říká vinaři: „Už 3 roky na tom fíkovníku hledám ovoce, a nic tam není. Zlikviduj ho!“ A vinař se přimlouvá: „Pane, nechej ho tu ještě tento rok. Okopám ho, pohnojím, snad plody ponese.“ Tím vinařem je Ježíš. Výsledky některých lidí jsou někdy opravdu lidsky vzato beznadějné. Ale Ježíš to jako beznadějné nevidí. Ježíš ukazuje Otci svoje rány. Jak to kdosi hezky řekl: Ježíš si i na svém vzkříšeném těle ponechal oslavené rány, aby je ukazoval Otci: „Otče, dívej se, kolik jsem pro ně vytrpěl!“ Ukazuje Otci rány. Přimlouvá se u Otce: „Dej mu ještě šanci! Vydrž to s ním ještě!“
Využívejme toho! Kéž bychom vždycky, když zhřešíme, dokázali přijít za Ježíšem a říct: „Ježíši, zhřešil jsem, přimlouvej se za mě u svého Otce! Ukaž mu svoje rány!“
Ale máme se za druhé přimlouvat i my. To je něco, na co Bůh zvláštním způsobem slyší.

Kontemplativní kapucínská sestra Consolata Betrone popsa­la svůj rozhovor s Pánem Ježíšem. Ježíš jí říká: Consolato, pochop, jak mé srdce zraňuje každé přísné odsouzení, i kdyby se třeba zaklá­dalo na pravdě. Jak mi ulehčuje každý soucit, každé milosrden­ství. Mé srdce chce věřit, že není pravda, že moji tvorové jsou nevděční. Budeš-li se snažit přesvědčit mě a říkat mi, že ten či onen není tak špatný, nevěrný, nevděčný, já ti uvěřím.

Takže ano, využívejme přímluvy Ježíšovy. Prosme, ať se za nás přimlouvá. A přimlouvejme se i my za druhé: To je něco, na co Bůh zvláštním způsobem slyší. Budeš-li se snažit přesvědčit mě a říkat mi, že ten či onen není tak špatný, nevěrný, nevděčný, já ti uvěřím.