Máme Neděli Božího milosrdenství, a jak jsme slyšeli znovu v evangeliu, Boží milosrdenství se nejvíce projevuje odpouštěním hříchů. Apoštolka Božího milosrdenství sv. Faustyna Kowalská mluví o „neproniknutelném Božím milosrdenství“. Říká, že věčnost na to bude krátká, abychom dostatečně pochopili Boží milosrdenství. Tím spíš ho plně nepochopíme zde na zemi. Ale přesto se pokusíme alespoň trochu na něj nahlédnout.

Víte, kdo pochopí Boží milosrdenství? Boží milosrdenství pochopí člověk, který pochopil hřích. K tomu pochopení hříchu nám výborně může napomoci krásný a hluboký text ze Starého zákona, z 16. kapitoly Knihy proroka Ezechiela. Tam Bůh skrze proroka říká svému vyvolenému národu, ale říká to i nám: Našel jsem tě na poli, jak tam ležíš a zmítáš se ve své vlastní krvi. A tak jsem ti řekl: Žij! A začal jsem se o tebe starat. Umyl jsem tě, začal jsem tě život, krmit. Přikryl jsem tvoji nahotu, oděl jsem tě nádherným šatem, ozdobil jsem tě kdečím, tvoji krásu jsem ještě zvelebil. Ty ale ses ode mě odvrátila a oddávala ses každému, kdo šel kolem, jako nevěstka… To jsou hrozná slova!

Ale o tom jsou naše hříchy! Každý hřích je nevěra vůči Bohu! Každý hřích je nevěra, při které člověk zaměňuje svého Ženicha a svého Pána za kdejaký nesmysl, za něco, co je pomíjející, za něco, co nesytí, co nám ani užitek nepřináší, ale my si v tu chvíli myslíme, že přináší, a proto za tím jdeme. A jsme nevěrní. A nevěra je hřích!

Ale všimněme si – u téhož proroka, Bůh říká svému nevěrnému lidu, a říká to i nám: Ale já tě uvedu nazpět, já ti všechno odpustím. A ty – ty si budeš muset zakrýt rukou svoje ústa a nebudeš moci ani promluvit, až si uvědomíš, co všechno jsem ti odpustil…

A já říkám: Ježíši, rád si dám ruku na ústa, až pochopím hřích a až pochopím, co všecko jsi mi odpustil. Možná leccos z toho tuším nebo vím už tady na zemi, a to je dobře, ale plně to uvidím až na věčnosti. A teprve tehdy budu moci milovat Krista tou největší láskou. Až uvidím, co všecko mi odpustil. A jak to říkal jeden kněz: Budu na věčnosti stát u té hromady svých hříchů, odpuštěných hříchů, které už nebudou pro nikoho čitelné, protože jsou odpuštěné, ale budu vědět, kolik jich bylo a budu stát u té hromady svých odpuštěných hříchů a řeknu: „Podívejte, jak má Ježíš mě rád, co všechno mi odpustil.“ A jiný člověk řekne: „Jo? Tak pojď se podívat na tu moji hromadu! Pojď se podívat, jak mě má rád! Mně odpustil ještě víc, dívej!“ A třetí řekne: „Tak hoši, to ještě není nic proti mně. Pojďte se podívat na moji hromadu, pojďte se podívat, co odpustil mně! Jak mě má rád!“ Jediné, co je potřeba, je přijít ke svému Ženichovi, ke svému Pánu a předložit mu ty hříchy, skrze jeho služebníky, kterým dal moc ty hříchy odpouštět, jak to dnes zaznělo v evangeliu: „Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny. Komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Tak je to jednoduché. A věčnost bude krátká na to, aby člověk Boží milosrdenství pochopil a dostatečně za něj poděkoval…

Ano, Boží milosrdenství se nejkrásněji a nejplněji projevuje odpouštěním hříchů. Snažíme se dnes na to alespoň trochu nahlédnout. Kéž se to podaří a kéž to v nás vzbudí touhu…