Z důvodu neodkladné péče o nemocnou maminku je dočasně na webových stránkách farnosti pravidelně aktualizována pouze záložka "Ohlášky". Ostatní dle možností.

Browse By

PROMLUVA Z VELKÉHO PÁTKU – CO Z TOHO MÁM?

Napadla vás někdy v různých oblastech života otázka „Co z toho mám?“ Můžeme si dnes položit takovou zdánlivě nejapnou otázku, ale za chvíli zjistíme, že ona vůbec nejapná není a že je pro nás velmi důležitá: Co z toho mám? Co z toho mám, že Ježíš pro mě zemřel na kříži?

Možná si vzpomeneme na to, co jsme se kdysi učili v náboženství, že Ježíš nám svojí smrtí na kříži otevřel nebe, že on trpěl to, co jsme měli trpět za svoje hříchy my… To je řečeno tak nějak věcně a správně. Ale pojďme si to představit trochu životněji:

Evangelium v souvislosti s Ježíšovým utrpením zmiňuje jednoho člověka, který většinou vcelku asi unikne naší pozornosti, a kterému Ježíš také výrazně pomohl. Víte, kdo to je? Tím člověkem je zločinec Barabáš. Pilát každý rok dával jakousi amnestii, každý rok propouštěl jednoho zločince na svobodu. A tento Pilát se během soudního procesu ptá: „Koho mám propustit? Ježíše nebo Barabáše?“ A lidé řeknou: „Barabáše!“ Tak Barabáš je propuštěn. Až potud vyprávějí evangelia. Víc se o Barabášovi z evangelií nedovíme. Nevíme, jak to s ním bylo dál. Evangelia o tom nemluví.

Ale zabývala se tím tradice. A ta vypráví, jak tento zločinec, který odchází propuštěný od Pilátova soudu, prochází ulicemi Jeruzaléma, tak nějak bezcílně bloudí sem a tam, až si všimne velkého hluku, davu lidí, a jde se podívat, co se tam děje. To vedou Krista na smrt. Křížová cesta. Ježíš nese kříž. Barabáš se k těm lidem přidá a dojde s nimi až na Golgotu. A ve chvíli, kdy vidí Krista viset na kříži, dochází mu jedna podstatná věc: Tam jsem měl viset já! A kdyby tam nevisel tento Ježíš, tak bych tam opravdu visel já… V tu chvíli si i ten Barabáš mohl uvědomit, že byl zachráněn a že Někdo šel zemřít za něj.

Stalo se to? Nestalo? Nevíme. Není to evangelium. Ale víte, co se na tom kříži skutečně stalo? Stalo se, a představme si to, a nebude to jenom fikce. To se skutečně stalo. Je to, jako bychom něco provedli a dostali se před soud a vyslechli si rozsudek, a teď by povstal ten, proti kterému jsme se provinili, a řekl by: „Já ten trest beru na sebe. Ten trest ponesu já.“ Ale to není „jakoby“. To se stalo! My jsme něco provedli. Každý náš hřích je o tom, že jsme něco provedli. A každý náš hřích se nějak dotýká Krista. Na tom kříži jsme měli viset my! A tady povstal ten, proti kterému jsme se provinili, a řekl:

„Já ten trest beru na sebe. Ten trest ponesu já.“ To se stalo!
Mysleme na to s vděčností, až budeme za chvíli uctívat Kristův kříž…