Z důvodu neodkladné péče o nemocnou maminku je dočasně na webových stránkách farnosti pravidelně aktualizována pouze záložka "Ohlášky". Ostatní dle možností.

Browse By

PROMLUVA ZE 4. NEDĚLE POSTNÍ (B) – DAR NEDĚLE

V dnešním prvním čtení slyšíme o znesvěcovaných, nezachovávaných sobotách. Jak už jsme si ve farním časopise připomínali kdysi v rámci systematického probírání Desatera, židé ve Starém zákoně počítali týden od neděle – neděle byla prvním dnem v týdnu, sobota byla tím sedmým, svátečním dnem. Ale od té doby se stala největší událost v dějinách spásy, kdy Ježíš v neděli časně zrána vstal z mrtvých, a proto my křesťané z úcty k tomuto tajemství slavíme jako sedmý sváteční den neděli. Slavíme ji, jak víme, účastí na mši svaté a svátečním klidem.

Jsou lidé, kteří tyto skutečnosti vnímají spíše jako „nedělní povinnost“. A tak já bych vám chtěl dnes nabídnout opačný pohled na neděli: neděle jako dar.

Ano, neděle je den Páně. Ale není to jenom den, kdy my dáváme nějaký dar Pánu Bohu. Je to den, kdy zvláštním způsobem Bůh obdarovává nás. Výstižně to říká Max Kašparů:

Musíš do svého auta tankovat benzín? Musíš dolévat olej a doplňovat tlak v pneumatikách? Nemusíš. Ovšem nikam nedojedeš. Budeš mít sice auto, ale ono bude stát na místě. K čemu je dobré? Nebudeš-li přijímat svátosti, číst Bibli, duchovní literaturu, modlit se, budeš mít nanejvýš dojem, že jsi na duchovní cestě, ale nikam nedojedeš. Dojem není skutečnost. Čím více načerpáš u čerpací stanice, tím dál dojedeš. Rozdáváme-li se celý týden, je potřeba v neděli načerpat duchovní „pohonné hmoty“. Nečerpám-li, neškodím Bohu, ale škodím sobě a těm, se kterými žiji a pracuji. Ochuzuji totiž sebe i je.

Tak to je: Aby člověk mohl dávat, musí čerpat: lidsky i duchovně. A když nečerpá, tak se vyčerpá a není to k dobru ani pro něho ani pro lidi kolem něj. To je jenom teorie, že v neděli doženeme to, co jsme nestihli přes týden. Je to teorie, která nefunguje. Jestli člověk neodpočívá, tak se vyčerpává a ztrácí výkon. A naopak: Když si v neděli odpočine (tělesně i psychicky), když ještě v neděli načerpá u Ježíše, pak v týdnu bude fungovat s úplně jinou silou a jiným elánem. Jak jsme si to už kdysi říkali: Projděte se v létě kolem zahrádek. Poznáte rozdíl mezi zahrádkou toho, kdo neděli světí a odpočívá a mezi zahrádkou toho, kdo na ní každou neděli dře? Nepoznáte! Slavení neděle není na prvém místě povinnost! Na prvém místě je to dar. Max Kašparů říká:

Výjimečnost neděle, kterou církev slaví mezi ostatními dny, je v tom, že třetí přikázání osvobozuje člověka od duchovní vyprahlosti. V tento den jednak odpočívá, jednak přijímá dary, které nemá čas přijmout v běžném životním shonu.

A možná ještě jeden rozměr daru, kterým je pro nás neděle, bych tady chtěl zmínit: Tím darem je společenství, ve kterém se scházíme. Slyšeli jsme v prvním čtení o židech, kteří byli v Babylonském zajetí. Padesát let, někteří sedmdesát! S jakými pocity se po těch letech ten národ vracel do své země, s jakými pocity vstupoval zpátky do Jeruzaléma, s jakými pocity budoval pobořený jeruzalémský chrám! My prožíváme různá omezení jeden rok. Mnozí za ten rok prožili izolaci, samotu, opuštěnost. Člověk někdy musí ztratit to, co měl, aby pochopil hodnotu té skutečnosti. Člověk musí prožít hlad, aby docenil jídlo. A musí prožít samotu, aby docenil společenství. Moc rád slyším, jak lidé znovu objevují společenství a říkají: „Jak je dobře, že se můžeme sejít v tom kostele, byť je to třeba jenom v maličkých společenstvích!“

Nezapomeňme na to: Neděle není na prvém místě povinnost! Neděle je na prvém místě obrovský dar. Z mnoha zorných úhlů…