Z důvodu neodkladné péče o nemocnou maminku je dočasně na webových stránkách farnosti pravidelně aktualizována pouze záložka "Ohlášky". Ostatní dle možností.

Browse By

PROMLUVA Z 5. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (B) – NEMOCNÍ VE STŘEDU POZORNOSTI

Dvě neděle po sobě teď uslyšíme v evangeliu o tom, jak Ježíš vstupoval do lidských nemocí. Občas si připomínáme myšlenku: Život je příliš těžký. Proč ho nést sám? Jednou z oblastí, kde to platí dvojnásob, je oblast lidských nemocí. Proto i církev v pastorační péči věnuje zvláštní pozornost právě nemocným.

Dnes po mši svaté bude uděleno Svatoblažejské požehnání, kterým si na přímluvu svatého biskupa a mučedníka Blažeje vyprošujeme zdraví duše i těla. Co o svatém Blažejovi víme?

Víme, že žil na přelomu 3. a 4. století, původním povoláním byl snad lékařem, později se stal biskupem, působil v dnešním Turecku a při pronásledování byl roku 316 krutě umučen. Bývá vzýván zvláště jako patron lidského zdraví. Jedna z legend vypráví, jak zachránil nějakého chlapce před udušením, když spolkl rybí kost. Jestli se to skutečně stalo, těžko říct. Je to legenda. Ale jisté je, že zemřel mučednickou smrtí, a tak se na něj určitě můžeme obracet s prosbou o přímluvu ve všech našich potřebách, a jistě také v oblasti zdraví a nemoci.

Nicméně máme v církvi i výraznější způsob, kterým Ježíš vstupuje do lidských nemocí, a to je svátost pomazání nemocných. Je dobré na ni nezapomínat. Není jenom pro umírající – je pro nemocné. Jak už jsme si kdysi říkali, někdy Ježíš skrze tu svátost člověka uzdraví, jindy se aspoň do určité míry vylepší zdravotní stav nemocného, jindy ho posílí v nemoci, jindy ho tato svátost posílí pro přechod z času do věčnosti, který už tak jako tak je naplánován. To je Boží věc, co je z pohledu věčnosti pro nemocného člověka nejlepší. Někdy se nemocní i po fatálních záležitostech vracejí z nemocnic uzdraveni domů (lékař léčí, ale Bůh uzdravuje), jindy se vracejí do domu nebeského Otce. Takový je život. Ale ať se vracejí domů nebo ať se vracejí do Otcova domu, podstatné a klíčové je, že se nevracejí sami: Doprovází je Bůh. Dopřávejme nemocným a dopřávejme zvláště také sami sobě v nemoci tento luxus!

Ano, Ježíš věnoval nemocným zvláštní péči. I církev věnuje nemocným zvláštní péči. Věnujme jim ji i my. Zvěme k nemocným kněze. Kněz dnes může kamkoliv: na JIP, na ARO, na covidovou jednotku, kamkoliv.

Nezapomeňme na to! Ať už se to bude týkat našich drahých, ať už se to bude týkat nás. Ať už se nemocný má vrátit domů, nebo ať už se má vrátit do Otcova domu, klíčové je: Posílený svátostí nemocných nevrací se sám – doprovází ho Bůh.