I když křest, který uděloval svatý Jan Křtitel, a který přijal i Ježíš, jak jsme to slyšeli v dnešním úryvku evangelia, byl něčím úplně jiným, než svátostný křest, který dnes přijímáme my, přesto to tak nějak svádí, abychom se zamýšleli právě nad svátostí křtu.

Chtěl bych se dnes zastavit u jedné takové praktické záležitostí, u které se lidé někdy pozastavují, na kterou se někdy ptají.

Někteří lidé říkají: Proč vlastně křtít malé děti, které z toho ještě nemají rozum? Není lepší počkat, až bude člověk dospělý a sám se rozhodne, jestli chce věřit nebo nechce, jestli chce být křesťanem nebo třeba muslimem, apod.? Na to já říkávám: „Souhlasím s vámi, ale pod jednou podmínkou: V tom případě na to dítě ani nemluvte. Nechte ho, ať si samo vybere, až bude dospělé, jestli chce mluvit, nebo nechce, nebo chce mluvit česky, nebo polsky nebo anglicky…“ Asi chápeme, že to je nesmysl. Rodiče, kteří znají hodnotu řeči a mateřského jazyka, chtějí tuto hodnotu svým dětem předat od malička. A stejně tak je normální, že rodiče, kteří znají hodnotu víry a života s Kristem, i tuto hodnotu chtějí dětem předat od malička.

Předávejme tuto hodnotu dětem od malička! Nejen křest, ale život Kristem. To je velký úkol především pro křesťanské rodiče. Zemřelý otec Adam Rucki v asi posledním rozhovoru, který ještě dal, a který byl otištěný v Katolickém týdeníku, vzpomínal i na svoji maminku a řekl: „Mám dojem, že maminka mi pro moji víru dala víc, než kněží a seminář.“

A tak to má být. Kněží mohou doplnit, mohou prohloubit, ale základ je v rodině. Takže, ano: Známe-li hodnotu víry a křesťanského života, dávejme ji dětem od malička. Nemůžeme jim dát víc…