Opět po roce stojíme na přelomu roku. Díváme se zpět, díváme se dopředu. Tak si říkám: Kdybychom chtěli hodnotit ten uplynulý rok, jakými slovy bychom to vyjádřili? Odpovězme si na to každý sám. Mně přicházejí na mysl slova, která už kdysi dávno jedna moje známá častěji používala. Říkávala. „Je to takové jakési…“

Na druhou stranu: Bylo i hůř. Byly i války. To, že jsme se letos museli omezit, to že jsme letos nemohli být všude a nemohli dělat všechno, to není až tak zásadní nepříjemnost. A že musíme nosit roušky, to je to nejmenší. Samozřejmě, že problémy naší doby mnohé lidi i vážně zasáhly. Myslíme na ty, kteří už jsou vyčerpáni úkoly, které tato doba přináší, myslíme na ty, kteří ztratili práci, myslíme na ty, kdo mají finanční problémy, myslíme na ty, kdo v uplynulém roce zvláště v souvislosti s pandemií zemřeli (i tady v naší farnosti) a jistě také na jejich rodiny. Prosíme za ně. Zároveň je to taky ale doba, která nás učí přemýšlet, která nás učí přeskládat žebříček hodnot, která nás učí být tady pro druhé – a to není málo. Za to bychom měli také dnes poděkovat.

No a pokud se díváme do budoucna, vždycky se na přelomu roku díváme s nejistotou. A letos dvojnásob. Na jednu stranu už je vakcína proti nemoci, na druhou stranu je obava z šíření nové mutace koronaviru. Nevíme, jaký ten rok bude. Díváme se s nejistotou. Ale kéž taky s důvěrou!

V Bibli v knize proroka Habakuka čteme nádherná slova důvěry:  I když fíkovník nevykvete, a vinná réva nepřinese plody, i když zklame výnos olivy a pole nevydají pokrm, i když zmizí brav ze stáje a skot nebude v chlévech, JÁ PŘESTO BUDU JÁSAT V HOSPODINU, BUDU PLESAT V BOHU, SVÉM SPASITELI! Hospodin, Pán, je mou silou, mé nohy učiní podobné nohám laní a zavede mne na mé výšiny.“

Tak kéž na to nezapomeneme: Nevíme, jaký ten nový rok bude, ale víme, že i v tom novém roce Pán Bůh bude naší jistotou, se kterou můžeme stoprocentně počítat. Nezapomeňme na to!