Dnešní naše zamyšlení bych začal malou otázkou: Jaké jsou pro vás ideální Vánoce? Bílé Vánoce? Vánoce někde v exotické destinaci? Nebo Vánoce takové, při kterých se sejdeme v plném kostele a poslechneme si „Rybovku“ nebo jsme raději, když si společně zazpíváme Tichou noc nebo Narodil se Kristus Pán? No – pokud právě toto jsou pro nás ideální Vánoce, tak asi ty letošní Vánoce budou hodně neideální, protože bílé zatím nejsou, exotické už letos nestihneme, plné kostely taky nebudou, „Rybovka“ taky ne, byť byla letos skutečně plánována, a bohužel si nezazpíváme ani tu Tichou noc nebo Narodil se Kristus Pán, ani žádnou jinou koledu, protože zpěv celého shromáždění je holt v současné době z epidemiologických důvodů zakázaný. Takže hodně neideální Vánoce…

Paradoxně právě tyto Vánoce nás mohou přivést jaksi na dřeň, mohou nás přivést ke skutečným Vánocům, mohou nás přivést k jejich skutečné podstatě, k jejich jádru.

Rád v těchto dnech připomínám, že když za totality kněží byli pozavíráni v kriminálech, neměli tam ani zlaté kalichy, ani krásné ornáty, ani kadidlo, ani chrámový sbor. Mši svatou sloužili tajně – ve vězeňském mundúru, s Eucharistií položenou na víčku od zavařeniny a s pár kapkami Krve Páně na ulomené lžičce, ale to podstatné měli: Ježíš byl s nimi.

A to podstatné máme i my: Ježíš v Eucharistii je s námi. Tentýž Ježíš, který historicky měl taky neideální Vánoce. A tím nemyslím jenom tu zapáchající maštal, která ho přivítala na tomto světě. Můžeme se na to podívat i hlouběji: Ježíš z toho ideálu přebývání v Nejsvětější Trojici před 2000 roky sestoupil do tohoto hodně neideálního světa, ve kterém na to – lidsky vzato – doplatil. Neměl ideální Vánoce! A my je taky nemáme. Ale to podstatné máme: Živý Ježíš, který před 2000 roky přišel na tento svět v těle a byl s námi, přichází na tento svět v Eucharistii a je s námi. Kdybychom toto neměli, tak všecky ty „Rybovky“ a koledy a plné kostely a chrámové sbory a kadidlo a já nevím co ještě – to by byla jenom prázdná skořápka bez obsahu. Ale máme-li Ježíše v Eucharistii, tak máme jádro – a vlastně už ani nějak moc nezáleží na tom, jestli to jádro letos tu skrořápku kolem sebe má, nebo nemá.

Zakončil bych naše zamyšlení slovy, které vyslovil před několika dny náš papež František:

„Chtěl bych všechny vybídnout, aby »přidali do kroku« vstříc opravdovým Vánocům, které jsou Narozením Ježíše Krista. Letos nás čekají restrikce a nepříjemnosti, ale mysleme na Vánoce Panny Marie a svatého Josefa. Pro ně nebyly růžové! Kolik těžkostí, kolik starostí! A přece byli vedeni a podporováni vírou, nadějí a láskou. Ať je tomu tak i s námi! Ať nám také tato těžkost pomůže trochu očistit způsob prožívání Vánoc, slavit vyjitím z konzumismu: Ať jsou zbožnější, autentičtější a opravdovější.“

A to je i mé vánoční přání každému z vás…