Slavíme dnes liturgii 3. adventní neděle, která bývá v církvi známá pod latinským názvem neděle „Gaudete“ neboli „Radujte se!“. Tento název je vzat ze slov vstupní antifony dnešní mše svaté. Jsou to vlastně slova svatého apoštola Pavla: „Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! Pán je blízko!“
Chtěl bych tady dnes rozlišit dvě věci: Radost a veselí. Veselí ještě nemusí být radost. Četl jsem takové hezké vyprávění, jak nějaký člověk přijde za psychiatrem a říká: „Pane doktore, mně je zle! Dělejte něco se mnou, nebo to špatně skončí.“ Doktor ho vyšetří, napíše mu antidepresiva, a když se loučí, tak mu doktor ještě řekne: „Víte co? Ještě jednu radu vám dám: Na náměstí je cirkus. Zajděte si tam. Je tam perfektní klaun. Fakt perfektní! Toho jenom uvidíte a možná to ty chmury taky trošku rozežene.“ A ten člověk mu říká: „Pane doktore, ten klaun – to jsem já!“
Stal se ten příběh nebo nestal se? To já nevím. Ale vím z historických pramenů, že třeba takový král komiků Vlasta Burian, byl v soukromí velice vážný a zamlklý člověk, který trpěl depresemi. A spousta jiných lidí z téhle branže. Kdo zná filmy, ve kterých tento komik vystupoval, by to do něj nikdy neřekl.
Jeden můj známý už kdysi říkal, že spousta lidí to, co světu ukazují – to nejsou oni. Spousta lidí jenom před druhými „hraje roli“ – možná roli spokojeného, radostného, ambiciózního, úspěšného člověka, který je v pohodě, který nemá problémy, ale skutečnost – to, co člověk doopravdy prožívá – bývá u mnohých jiná.
Tak co pro to dělat, aby ta pravá radost v nás byla, aby ji člověk nemusel předstírat, aby ji nemusel hrát? Samozřejmě: Mohou být vnější problémy, které člověku radost berou (ani Pán Ježíš se na kříži moc nesmál), mohou být i vnitřní problémy, psychické problémy i nemoci (i ten Vlasta Burian trpěl maniodepresivní poruchou). Ale stejně: Jsou lidé, kteří nemají žádné velké vnější problémy, ani nemají zasaženou psychiku – a stejně jim radost chybí. Někteří ji možná předvádějí, ale nemají. Tak co pro to dělat, abychom ji měli? Odpověď je v té vstupní antifoně dnešní mše svaté – Pán je blízko!
Když člověk ví, že Pán je mi blízko a když ví, že on je blízko Pánu, je to výborný odrazový můstek k té skutečné radosti. A když se člověk vzdaluje Bohu, tak se vzdaluje i skutečné radosti. Velký balvan, který ve skutečné radosti člověku brání – to bývá často i hřích. Hezky to kdosi řekl: „Svěř svoji minulost psychologovi – naučí tě na ni zapomínat. Svěř svoji minulost psychiatrovi – dá to na to prášky. Svěř svoji minulost Kristu – a ten ji uzdraví.“ A na to máme svátost smíření.
Výstižně je to napsáno v posledním čísle časopisu pro ministranty Tarsicius: Někdy se život podělá tak, že se s tím nedá nic dělat. Nic! Kromě toho, že dokážu uznat, že je to hodně v čoudu, dokážu se otočit a říct: „Sorry!“ I Bohu. A na to máme svátost smíření.
Tak vás k ní chci pozvat, zvláště teď před vánočními svátky. A čím déle jste u zpovědi nebyli, tím víc. Leckdy při ní spadne člověku i velký balvan ze srdce. Je to úžasný odrazový můstek ke skutečné nehrané radosti – i k té vánoční…