Když jsem tak uvažoval nad svým dětstvím a nad dobou, kdy jsem chodil do náboženství, tak jsem si položil otázku: „Co si vlastně z náboženství pamatuji?“ A zjistil jsem, že něco přece jenom: Pamatuji si, že právě v náboženství se mě pan farář často ptával, jak se daří majitelce kostela svatého Valentina. 🙂 Maminka tehdy pečovala v mé rodné farnosti o filiální kostel sv. Valentina, tak se mě pan farář ptával, jak se daří „majitelce kostela“. Většinou se jí dařilo dobře! 🙂 Pak si vzpomínám, jak se pan farář v náboženství často ptával dívenky, u nichž doma chovali nutrie, jak se daří nutriím. 🙂 Taky si vzpomínám, jak nám pan farář vysvětloval 7. přikázání, jestli krádež je těžký nebo lehký hřích. Říkával nám: „To je tak: Když ukradeš mamince jednu korunu, je to lehký hřích. Když ukradeš mamince každý den jednu korunu, je to těžký hřích.“

Ale co si z náboženství pamatuji úplně jasně je to, že každý rok na začátku adventu jsme si psali do sešitu: „Advent je slovo latinské. V překladu znamená PŘÍCHOD. V adventu se připravujeme na příchod Pána Ježíše.“

Tím nás pan farář naučil moc důležitou věc. Že totiž advent je důležitá doba. Je to doba přípravy nejen na to, abychom ve svých rodinách prožili hezké Vánoce, ale je to doba přípravy na Ježíšův příchod – na jeho příchod o Vánocích, ale jak nám připomíná zvláště dnešní liturgie, především na jeho příchod v té závěrečné etapě našeho života a světa.

Advent je doba, která nám připomíná, že máme budoucnost. To je úžasná zvěst: Máš budoucnost! Tvojí nejzazší budoucností není hrob nebo pec krematoria. Tvoje budoucnost jde až za tyto skutečnosti! To je radost! Ale je to taky výzva: Žít tak, abychom obstáli, abychom si připravili hezkou budoucnost.

Letošní advent bude nepochybně jiný: Asi strávíme méně času v nákupních centrech, nebudou večírky, nebudou kulturní akce, nebude tolik předvánočního běsnění… Můžeme ten čas využít. Tak jako když nás koronavirus uzavřel do našich domovů, tak spousta lidí se dala do velkého úklidu. Já taky! A je fakt moc dobře vyházet věci, které člověk desítky let nepotřeboval a už ani potřebovat nebude, a které jen s sebou všude tahá jako nepotřebou zátěž a balast. A my tuto skutečnost můžeme promítnout i do duchovní roviny. Můžeme prohlédnout svůj život, můžeme v něm udělat velký úklid: Vyházet balast, uspořádat neuspořádané, opravit, co jsme pokazili, doplnit, co jsme třeba zanedbali, poprosit o očištění, udělat si třeba i nějakou hloubkovou nebo životní zpověď. Letošní advent nám k tomu nabízí více prostoru. Využijme toho!

Tak pojďme teď chviličku uvažovat, jak letošní advent prožít, co udělat pro to, abychom obstáli, až Pán přijde – až přijde nejen o Vánocích, ale zvláště v té poslední fázi našeho života a tohoto světa…