Browse By

PROMLUVA Z 26. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (A) – (NE)PŘEDBÍHAT?

Možná hned na začátek našeho zamyšlení bude dobré si jasně uvědomit, o čem ten dnešní úryvek evangelia je. Co je hlavním tématem. Hlavním tématem je konání Otcovy vůle. Ne vůle pozemského táty (to je jenom podobenství, příklad), ale konání vůle našeho nebeského Otce – o tom to dnešní evangelium je.

Potom druhá věc: Komu Ježíš to evangelium říká. To je tam jasně řečeno. Historicky tehdy Ježíš to slovo řekl farizeům a starším lidu. Možná nás to ani nepřekvapuje, protože my ty farizeje a učitele zákona a máme v hlavě asi zařazené jako takové ty hodně nesympatické. Ale oni nedělali ve svém životě všechno špatně! Farizeové se snažili horlivě žít podle Mojžíšova zákona. A učitelé zákona taky dobře znali Písmo a snažili se podle něho horlivě žít. V tom nebyl problém. Problém byl v tom, že oni se dostali do situace, kdy měli pocit, že už všechno ví, že už všechno dělají správně, že už vlastně ani nemohou jít dál. Víte, jaký to musel být šok, když těmto lidem Ježíš řekl, že kolaboranti a šlapky že je předcházejí do Božího království? Ale taky: Víte, jaká to musela být naděje právě pro ty kolaboranty a šlapky?!

A teď Ježíš ta slova říká nám. Ježíš říká, že i nám se může velice snadno stát to, co se stalo farizeům a učitelům Zákona. Zvlášť když jsme byli od malička vychováváni ve víře a známe Desatero a z náboženství jsme měli vždycky jedničky a víme, jak se modlit a kdy jít do kostela a víme, co a jak tam máme dělat. To nebezpečí v našem životě je, že snadno získáme pocit, že vlastně všecko je OK a že vlastně už ani nepotřebujeme vzdělávat se ve víře a chodit na duchovní obnovy a číst křesťanské knihy a jít někam dál a hlouběji. Vždyť proti Pánu Bohu nic nemáme. Právě naopak! A celý život mu to ukazujeme.

V jakém bychom asi byli šoku, kdyby Pán Ježíš řekl nám, že holky z E55 nebo nějací tuneláři nás předejdou do Božího království. Zvlášť když člověk má nějaké kamarády a spolužáky a spolupracovníky, kteří někdy v různých věcech hodně „ujíždějí“, tak člověk snadno může nabýt pocit: „To ještě na tom nejsem tak špatně!“ To je jako když rodiče začnou mladým nějak argumentovat a někteří mladí na to řeknou: „Copak hulím?!“

Ale může se stát, že se cítíme být i v tom druhém táboře. Že jsme věřící, to ještě neznamená, že jsme si nemohli zkomplikovat život. Mohlo se to stát: nějaké hloupé vztahy, nějaký „úlet“, nějaká závislost, cokoliv… Možná můžeme mít pocit, že to tu pro nás vůbec není, protože všichni kolem zpívají a scházejí se a modlí se – a člověk si třeba řekne: „Já už se nemodlím 2 roky!“ No – tak právě pro takové Ježíš přišel. A právě takoví mu někdy odpoví úplně nečekaným způsobem.

Vyprávěl jeden kněz, jak za ním přišli 85letí manželé. Oběma se kdysi jejich původní manželství rozpadlo, pak se dali dohromady nějak spolu. Manželství v kostele uzavřít nemohli, tak ho uzavřeli jenom na úřadě. Ale byli tak věrní! Ke svátostem nemohli, ale každou neděli chodili do kostela a modlili se a důvěřovali, že Bůh je může zachránit. A pak zjistili, že ti jejich právoplatní manželé na obou stranách už zemřeli a ve svých 85 letech přišli za knězem, že chtějí před Bohem dát do pořádku své manželství. A v 85 letech měli svatbu a otevřela se jim cesta ke svátostem a ke šťastné věčnosti.

Nebo když jsme kdysi byli na pouti v Medžugorje, byli jsme taky v komunitě sestry Elvíry. Lidé kdysi závislí na drogách, na alkoholu, lidé, kteří možná měli za sebou i trestní minulost, tam žili bez alkoholu, bez drog, bez cigaret, bez televize, pravidelně se modlili, pravidelně chodili na mše svaté, ke svátostem, manuálně pracovali a šířili kolem sebe radost a vydávali svědectví, jak Bůh změnil jejich život.

Nepředcházejí tito lidé do Božího království ty, kteří to berou tak, že ve svém životě už nemají kam jít dál a nemají kam jít na větší hloubku?

A to je to radostné poselství dnešního evangelia: Všichni můžeme běžet do Božího království. A předhánět se v tom! A dokonce i ti, kteří si i nějak hodně zkomplikovali život, mohou běžet taky a dokonce mohou předběhnout i ty, kteří vždycky tak nějak aspoň v tom zásadním žili tak, jak se žít má, ale „usnuli na vavřínech“. Zkusme se pro to otevřít…