My ten úryvek evangelia asi velice dobře známe. A snad známe i jeho výklad: Ježíš vypráví o tom, že ten denár Božího království chce dát opravdu každému, kdo se pro Krista rozhodne, třeba i v poslední hodině svého života.

Když tak nasloucháme dnešnímu úryvku evangelia, možná máme chuť na adresu těch, kteří na vinici pracovali jen tu poslední hodinu, říct: „Ti to ale vyhráli!“ Ale nejde jenom o podobenství, o příběh, o dělníky na vinici. Jde i o skutečnost. O skutečnost v minulosti i v přítomnosti:

Lotr na kříži… Byla to aspoň hodina kajícího života? Nebo se obrátil opravdu jen pár chvil před smrtí? A Ježíš mu říká: „Ještě dnes budeš se mnou v ráji!“

Mnozí si ještě jistě pamatujete komunistického prezidenta Gustáva Husáka. Jeho maminka byla velice zbožná. Jeho sestra byla řeholní sestrou. On se vydal jiným směrem. Ale než zemřel, vyzpovídal se a nechal se zaopatřit.

A jsou i „silnější kávy“. Víte, kdo byl Rudolf Höss? Masový vrah z Osvětimi. I on před popravou litoval svého jednání a ve svátosti smíření přijal Boží odpuštění.
A kolik jiných, dalších, i v dnešní době, kteří se obrátili až na smrtelné posteli a Bůh je přijal.

Tu už možná neřekneme, že „ti to ale vyhráli“. Možná řekneme: „No je toto možné?!“ Poslední hodinu pracovali na té Boží vinice, a někdy to nebyla možná ani ta hodina, někdy to nebyla ani práce, někdy to byla jen chvíle kajícího smýšlení. A Bůh je přijal. Je toto možné?!

P. Petr Souček v jednom svém zamyšlení říká:

Jednou jsem byl svědkem toho, jak jakýsi člověk řekl něco ve smyslu: „To je pěkná nespravedlnost! Já se celý život snažím dodržovat Desatero Božích přikázání, a pak přijde nějaký komunista, který celý život dělal jenom zlo, před smrtí se vyzpovídá a dojde do nebe taky!“
Víte, co na tento argument řekl můj tatínek? Řekl: „Vás netěší, že ten člověk je v nebi? Vás netěší, že jste Bohem milovaný? Že s Bohem můžete mluvit, setkávat se s Ním, přijímat ho ve svatém přijímání? Vy nemáte radost z toho, že jdete – krůček po krůčku – do nebe?“
To je ono! Buď šťastný, že znáš Boha, zařiď si život podle Jeho představ a těš se do nebe! Lituj těch, kteří Boha neznají – modli se za všechny ty Gustávy Husáky a další, kterých máme kolem sebe tolik – aby se s Bohem smířili, a pokud Ho zatím neznají, aby Ho co nejdříve poznali! Aby tito lidé mohli žít radost z víry!

A P. Pavel Zahradníček dodává:

Ale je vůbec co závidět těm, kteří byli – ať již v podobenství, nebo ve skutečnosti -zachráněni až na poslední chvíli?
Podívejme se pozorně na ty, kteří v podobenství o dělnících na vinici byli najati až v poslední hodině. Celý den pro­žili v nejistotě, jakoby naprázdno. Ti, co se na vinici od rána namáhali, měli po celý den jasný cíl a slíbenou odměnu. Měli jis­tou perspektivu. Ti, kteří se nečinně potu­lovali po náměstí, neměli po celý den nic, čeho by se mohli chytit.
A stejně tak není co závidět muži, který zločiny promarnil většinu svého pozemského života a pak je jako zloči­nec popraven. Ano zachránil věčnost – a to je hodně! Ale mohl daleko víc: Mohl krásně a dobře prožít i ta dlouhá léta, která mu Bůh dal zde na zemi. A mohl během nich získat daleko větší bohatství pro nebe – pro věčnost!

Tak na to nezapomeňme: Bůh nám přeje nejenom šťastnou věčnost. Bůh nám přeje i krásně a plodně prožitý čas tady zemi v jeho blízkosti. S vědomím, že náš život má těžiště, má směr. Není to na prvém místě povinnost. Je to na prvém místě jeho dar…