Z důvodu neodkladné péče o nemocnou maminku je dočasně na webových stránkách farnosti pravidelně aktualizována pouze záložka "Ohlášky". Ostatní dle možností.

Browse By

PROMLUVA Z 22. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (A) – CO PROSPĚJE ČLOVĚKU, KDYŽ ZÍSKÁ CELÝ SVĚT…

Neděle je vždycky určitý vrchol, ke kterému má směřovat všechno to, co v týdnu prožíváme. A od toho vrcholu se pak odvíjí všechno, co budeme prožívat v týdnu následujícím.

My jsme v uplynulém týdnu ve čtvrtek v církvi prožívali památku svaté Moniky a v pátek pak památku jejího syna svatého Augustina. Víme, že Augustin ve svém mládí hodně bloudil, žil docela zhýralým životem, a jeho maminka Monika hodně plakala a toužila po jeho obrácení a modlila se za něj. A dočkala se nejen jeho obrácení, ale i toho, že se pak stal knězem. V mládí bloudil, ale pak se obrátil, dokonce uzrál ke svatosti a my jej dnes uctíváme jako svatého Augustina.

Kdo jste prožili se svými rodiči poslední dny jejich života, jejich poslední hodiny, poslední chvíle na této zemi, jistě mi dáte za pravdu, že to jsou chvíle, na které se nezapomíná. Prožil je i svatý Augustin. Poslechněme si, jak na ně vzpomíná ve své knize Vyznání:


Když se blížil den, kdy měla odejít z tohoto světa – ty jsi znal ten den, Bože, my jsme ho neznali – stalo se tvým skrytým řízením, jak jsem přesvědčen, že jsme já a ona byli sami, opřeni o okno, jímž bylo vidět do zahrady domu, v němž jsme bydleli. Bylo to v Ostii na Tibeře, kde jsme se, vzdáleni vší vřavy, po dlouhé namáhavé cestě zotavovali před odplutím. Rozmlouvali jsme tehdy o sa­motě velmi srdečně. Nedbali jsme na to, co bylo za námi, a byli jsme upnuti na to, co bylo před námi, a ptali jsme se spolu v přítomnosti pravdy, jíž jsi ty, jaká bude věčná blaženost svatých, to, co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, nač člověk ani nikdy nepomyslil, a naše srdce prahlo po nebeských vodách z tvého pramene, pramene života, který je u tebe. O těchto věcech jsem mluvil, i když ne tímto způsobem a těmito slovy. Ale ty, Pane, víš, že když jsme toho dne takto rozmlouvali a tento svět se všemi jeho radostmi ztrá­cel při tom rozhovoru pro nás cenu, ona tehdy řekla: „Synu, pokud jde o mě, už mě na tomto světě nic netěší. Co zde mám ještě dělat a nač tu mám být, nevím, vždyť od tohoto pozemského života už nic nečekám. Jen pro jedno jsem si přála žít ještě nějakou chvíli na tomto světě: Chtěla jsem vidět, dříve než umřu, že jsi katolickým křesťanem. A Bůh mi to dopřál v míře mnohem větší, neboť mohu vidět i to, že jsi pohrdl pozemským štěstím a stal ses Božím služebníkem. Co tu mám ještě dělat?“

Takže svatá Monika toužila, plakala, modlila se za obrácení svého syna Augustina. A dožila se ho. Tak jsme si to připomínali v uplynulém týdnu. A teď – na vrcholu týdne, v neděli – slyšíme závažná Ježíšova slova: Co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? To věděla Monika. Věděla: K čemu to bude, že Augustin bude nějakým super řečníkem nebo něčím jiným, jestli jeho duše mine šťastnou věčnost?! Tak toužila, modlila se, prosila… A dnes ta slova Ježíš říká nám: Co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši?

A od tohoto vrcholu se mají odvíjet i dny, které teď budou před námi. Začne nový školní rok. Je to zase výzva zabrat, přihlásit děti do náboženství, vést je k poctivému životu s Kristem, starat se, aby děti obstály nejen v tomto světě, ale především pokud jde o věčnost.

Bylo by krásné, kdyby i všichni rodiče a prarodiče to vnímali podobně, jako svatá Monika: Pro to ještě tady toužím být, abych viděl(a), že moje děti, moje vnoučata jsou na cestě k věčnosti s Ježíšem. Po tom toužím, za to se modlím, za to možná i pláču, a hlavně pro to maximum dělám.

Ať nám v srdci zní Ježíšova slova. Týkají se nás, týkají se vašich rodin, dětí, vnoučat, těch, které máte nejvíc rádi: Co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši?

A svatá Monika a svatý Augustin ať se i v tomto směru za nás přimluví…