Dnešní evangelium začíná tak zvláštně… Žena prosí, volá. V zásadní věci. A Ježíš neodpoví. Evangelista dokonce řekne: „Neodpověděl jí ani slovo.“ Zažili jste to někdy? Zažili jste to, že jste s někým chtěli komunikovat a on vám neodpověděl ani slovo? Ani ano, ani ne, ani tak, ani onak, prostě člověk mlčel. Já jsem to zažil. Je to zvláštní pocit!

Co asi prožívala ta žena, když jí Ježíš neodpověděl ani slovo?! A co prožíváme my, když Ježíš neodpovídá nám? Když o něco prosíme, a třeba i o něco zásadního, a on mlčí…

Tak hlavně je dobré si uvědomit, že Ježíš často nemlčí. Je dobré vybavit si i z našeho života, kolikrát Ježíš naše prosby vyslyšel a kolikrát je vyslyšel doslova „do puntíku“. To je dobré vědět! Ale co s tím, když o něco prosím, a Ježíš mlčí?

Jeden kněz kdysi krásně říkal, že když člověk o něco prosí a Ježíš neodpovídá, tak bychom si měli vždycky nejprve položit tři otázky: Nemodlím se špatný? Nemodlím se špatně? Nemodlím se za špatnou věc?

Nemodlím se špatný? Jestli jsem těžkým hříchem (něčím závažným, co mi brání chodit ke svatému přijímání) zpřetrhal svoje přátelství s Bohem a v tom hříchu zůstávám, no tak to je jako když se rozhádám s někým z lidí a potom po něm něco chci. Takže napřed změň život, obrať se, vyzpovídej se a potom o něco pros. Tak to je otázka: Nemodlím se špatný?

Nemodlím se špatně? To znamená třeba bezmyšlenkovitě nebo bez důvěry? Jestli se modlitbou obracím k Bohu a Boží moci a Boží lásce ani moc nevěřím, to je jako když po mě někdo něco chce, ale stejně mi nevěří, že to umím, že to zvládnu, že to udělám dobře. Takže: Nemodlím se špatně?

A nemodlím se za špatnou věc? Na to nikdy nezapomínejme! My si o něčem můžeme myslet, že je to dobré, ale Bůh to může vidět jinak. Dětem říkávám: Odflákneš přípravu do školy a při písemce prosíš: „Bože, ať mám jedničku!“ A dostaneš pětku, protože Bůh ví, že takovými lacinými cestami by z tebe vychoval „flákače“, který by v životě asi moc neobstál. A takhle se třeba nad sebou zamyslíš, „zabereš“ a něco z tebe v životě bude. Bůh ti dal víc, než to, o co jsi prosil. Ale mohou být i závažné skutečnosti. Člověk prosí za nemocnou babičku a ona zemře. Ale jestli si ji Bůh vzal k sobě do nebe, dal jí víc, než je všecko, co by mohla mít tady na zemi. Ale to je tak těžké pochopit! To je tak těžké přijmout! Takže: Nemodlím se za špatnou věc? To je něco, co mnohdy opravdu nevíme.

Ale stejně: Někdy se třeba i modlíme dobří a modlíme se dobře a modlíme se za dobrou věc a Pán Bůh stejně mlčí. Ano, někdy jako u té kananejské ženy zkouší víru, zkouší důvěru, zkouší vytrvalost. V tom je nám ta žena velikým příkladem. Napřed Ježíš mlčí, pak jí říká NE, pak začne něco o pejscích. A ona se neurazí, nerezignuje, v prosbě vytrvá – a dočká se splnění své prosby. Takže nerezignovat, vytrvat v modlitbě.

V závěru evangelia Ježíš tu ženu chválí, jak veliká je její víra. A tímto aspektem bych naše zamyšlení zakončil. Několik slov otce biskupa Josefa Hrdličky na toto téma:

Velmi často Pán vytýká učedníkům slabou víru! Předpokládali bychom, že právě ti, kdo žijí trvale s ním, v tak těsné a důvěrné blízkosti, budou mít víru nad jiné silnou, neustále živenou přímo z pramene, z každodenního pohledu na Krista, na jeho činy, slova a zázraky. A přesto jim Pán musí říkat: „To máte tak malou víru?“ – „Proč se bojíte, malověrní?“ – „Kdybyste měli víru jen jako zrn­ko hořčičné…“
A náhle se objeví na scéně pohanská žena se svou bolestí a pros­bou. Obrátí se na Ježíše způsobem, že i Ježíš žasne a řekne právě jí překvapující slova: „Ženo, jak veliká je tvá víra! Staň se ti podle ní.“
Pane, jak bych si přál, abys i o mně mohl říci: „Jak veliká je tvá víra!“ Kajícně přiznávám, že mám blíže spíš k onomu člověku, který k tobě volal: „Věřím, pomoz mé slabé víře!“ Ale když pohan­ka projevila tak silnou víru, co by teprve měli dokázat ti, kdo žijí doslova na výsluní tvé přízně a milosti, kdo se tě smějí tak důvěrně a zblízka dotýkat, jako my všichni, kterým jsi daroval svého Ducha a živíš je vlastním Tělem a Krví! Prosíme tě, pomoz nám, a pokud nám tvé dnešní evangelium něco důležitého napovědělo, dej, ať se zdaří krok od myšlenky ke skutkům.