V dnešním 2. čtení jsme slyšeli: Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení, nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída, nebo nebezpečí, nebo zabití? A pak svatý Pavel vyjmenovává všecko možné a výslovně říká, že dokonce ani smrt nás nemůže od Boží lásky odloučit. To byla víra křesťanů i mučedníků všech dob. A je to víra i naše.

Dnešní bohoslužbou nás provází svatý Jan Sarkander, mučedník pro zpovědní tajemství, jehož čtyřsetleté výročí umučení si letos připomínáme. Pojďme si teď ve stručnosti shrnout život tohoto věrného Kristova svědka.

Narodil se v roce 1576 ve Skočově v Těšínském Slezsku. V 11 letech mu umírá otec. Maminka, aby mohla syna dobře vychovat v katolické víře, odstěhovala se z tehdy protestantského Skočova do katolického Příbora. Jan navštěvoval nejprve farní školu v Příboře a poté studoval v Olomouci a Praze. Byl velkým a oddaným ctitelem Panny Marie. Přece jen vyrůstal nejprve tam, kde byla velmi uctívaná Panny Maria Czenstochowská a zbytek dětství a dospívání prožíval na mariánském poutím místě v Příboře. Po ukončení studií filozofie začal studovat na kněze, nicméně ze studií odešel, oženil se s láskou svého srdce Aničkou Plachetskou. Ta ovšem po roce umírá. Jan se vrátil k přípravě na kněžství. Krátce působil v Opavě, v Uničově, Charvátech u Olomouce, Zdounkách u Kroměříže, v Boskovicích a naposledy v Holešově. A právě Holešov se mu stal osudným. Bylo to ve složité době před bitvou na Bílé hoře. Byl podezříván z vlastizrady (nejenom za komunistů, už i tehdy to bylo „moderní“), byl zatčen, uvězněn a vyslýchán v Olomouci, byl také dotazován na obsah zpovědi. Všechny obvinění odmítl, zpovědní tajemství neprozradil, i když byl při tom třikrát mučen. A byl mučen skutečně krutě: Byl natahován na skřipec, byl mučen ohněm – jeho boky pálili svícemi tak, že po mučení byly vidět vnitřnosti, na jeho těle nechali hořet pera namočená v síře a smole. Takže velice kruté mučení. Přesto zůstal věrný, zpovědní tajemství nevyzradil a bývá také připomínána jeho věrnost v modlitbě: Když ve vězení nemohl vykloubenýma rukama obracet listy breviáře, obracel listy jazykem, ale ani po krutém mučení modlitbu nevzdal. Na následky mučení zemřel 17. března 1620. Bylo mu tehdy necelých 44 let a knězem byl pouhých 11 let. Dal všecko – i život, protože věděl, že získá mnohem víc.

Nad místem jeho smrti je dnes v Olomouci postavena kaple. Je v ní uchováván i jeho mučící nástroj – skřipec. Když býval v Olomouci ministrantský den, chodívali jsme se tam s ministranty podívat a modlit se za svoji víru a za svoji věrnost.

Za svoji věrnost a za svoji víru, že skutečně nic, ani smrt, člověka nemůže od Boží lásky odloučit, prosme i my dnes…