Browse By

PROMLUVA ZE 17. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (A) – TĚM, KTEŘÍ MILUJÍ BOHA, VŠECHNO NAPOMÁHÁ K DOBRÉMU

Už se vám někdy stalo, že jste něco po Bohu chtěli a že vám to Pán Bůh nedal? Mně jo! Mně se to stalo. Anebo už se vám někdy stalo, že jste po Bohu něco chtěli a on vám dal pravý opak? Mně jo! Mně se to stalo. A byli jste z toho smutní anebo jste se dokonce na Boha zlobili, že jste něco po něm chtěli a on vám to nedal, nebo že vám dal pravý opak? Já jo! Mně se to stalo. Ale taky: Udělali jste někdy zkušenost, že právě ta přání, která Bůh nesplnil, nebo ty situace, kdy Bůh jednal úplně opačně, než jste chtěli, se nakonec pro vás staly požehnáním? Já jo. Já jsem tu zkušenost udělal. Někdy člověk pochopí brzy, někdy pochopí až s odstupem mnoha let, a nepochybně mnohé skutečnosti pochopí až na věčnosti. Ale pochopí.

A právě o tom je i dnešní druhé čtení. Svatý apoštol Pavel v něm píše: Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému. Všecko. I to, co je těžké, i to, co bolí, i to, co je jinak, než bychom chtěli. Těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému.

Dostalo se mi do rukou jedno velice hezké zamyšlení, jehož základ tvoří příběh P. Eliase Velly. Nese název „Štěstí, neštěstí? Kdo ví…“ Pojďme nad ním uvažovat.

Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému.
 
Byl jednou jeden farmář, který žil v horách. Byl to chudý muž, podobně jako ostatní farmáři, kteří žili v jeho sousedství. Ale díky houževnatosti a pracovitosti se mu podařilo koupit si koně. Radoval se z toho. Farmáři z okolí mu záviděli, ale přesto přišli a blahopřáli mu. Říkali mu: “Přejeme ti, abys měl s tímto koněm hodně štěstí.” Ale on odpověděl: „Štěstí, neštěstí, kdo ví, co z toho bude.“

Čas plynul a stalo se, že kůň farmáři utekl. Byla to pro něho velká rána. Farmáři z okolí přišli za ním a říkali: “To je neštěstí!” Ale farmář odpověděl: “Neštěstí, štěstí, kdo ví?!”

Po čase se koník vrátil. Ale ne sám, přivedl s sebou i hříbata. Sousedé znovu přišli a znovu mu blahopřáli a říkali: “Máš štěstí.” A farmář znovu odpověděl: “Štěstí, neštěstí, kdo ví?!”

Jednoho dne se farmářův syn pokusil osedlat jedno z hříbat, aby ho zkrotil. Ale koník chlapce shodil, ten spadl na skálu a polámal si kosti. A opět přišli okolní farmáři a říkali: “Jaké neštěstí!” A farmář znovu odvětil: “Štěstí, neštěstí, kdo ví?!”

V té době byla válka a všichni mladíci museli narukovat. Když přišli do farmářova domu vojáci, aby odvedli syna, a viděli, že má polámané kosti, na vojnu ho nevzali. Bylo to neštěstí, bylo to štěstí? Kdo ví?

Z tohoto příběhu si ale pro sebe můžeme vzít ujištění, že bez ohledu na okolnosti, ve kterých žijeme, může Bůh využít všechny situace, aby nám dal něco krásného. Ať už žijeme v jakýchkoliv okolnostech, on může vše proměnit v naše dobro a požehnání.

Je jen třeba s ním žít, milovat ho a vše, co nás potkává, odevzdávat
do jeho všemohoucích a láskyplných rukou…

Těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému…