Myslím, že Boží slovo dnešní neděle je nám hodně blízké: Jednak doba prázdnin je dobou žní, jednak přece jenom žijeme na vesnici a máme zkušenost se setbou, s očekáváním úrody, s radostí z výnosu i se zklamáním, když úroda nějak nevyjde nebo je zničena.

Myslím také, že dnešní podobenství není potřeba ani nějak zvlášť vysvětlovat, protože ho vysvětlil v evangeliu sám Ježíš. Ale něco přece jenom:

O čem to dnešní evangelium a koneckonců i první čtení je? Mluví o moci a bezmoci Božího slova. Nesmíme zapomenout, že v Bibli za každým psaným slovem stojí Slovo vtělené – živý Ježíš! Ta setba je kvalitní a má moc měnit lidské životy. Problém je v tom, pokud ta setba padne jenom na okraj lidského zájmu. Proto mám takovou radost, když vím, že člověk Bibli čte a že se Bible čte společně v rodinách.

Přinesla jedna žena na setkání ohmatanou Bibli a v ní podtržené pasáže. A já jsem si říkal: „Super!“ Jakou jsem měl radost, když mi jedna babička tady v naší farnosti vyprávěla, jak si doma s vnoučátky čtou z obrázkové Bible a pak se tím pochlubilo i to vnoučátko. Super! Protože za každým psaným slovem stojí Slovo vtělené – Ježíš. A jestli nebudu znát jeho slovo a řídit se jeho slovem, tak čím se budu řídit? Tím, co řekla kamarádka? Nebo tím, co všichni říkají? Nebo tím, co jsem si přečetl někde na internetu nebo v nějakém žurnálku? Nebo i rodiče: Jak se rodiče chtějí domluvit s pubertálním dítětem, co je nebo není správné, jestli se doma nečte Bible a jestli se Ježíšovo slovo nebere jako ústava našeho života?! Jestli nebudeme číst Boží slovo a nebudeme ho brát vážně, tak za chvíli budeme úplně stejní jako lidi světa a Boží slovo bude jen jako jedna z možností, až někde v řadě.

Boží slovo dnešní neděle je jasné: Setba je kvalitní. A má moc měnit lidské životy. Ale záleží na tom, do jaké půdy se dostane. A to tu nezaznívá proto, aby nás to nějak srazilo nebo dobilo. To je radostná zvěst. Radostná zvěst o moci Božího slova a o tom, že kultivovat půdu je normální. Vždyť to přece děláme i doma na těch svých zahrádkách: Vybíráme plevel, vybíráme trní, hnojíme, okopáváme, kypříme půdu. To je normální. A je nebo mělo by to být normální i v našem životě před Bohem: Kultivovat půdu svého srdce.

A jak na to? Jak kultivovat půdu svého srdce? Velice jednoduše: Buduj s Kristem vztah! Prožívej s ním všechno: radosti, bolesti, práci, otazníky, zklamání, svoje pády. Vnímej, kolikrát se tě Bůh dotkl a ještě dotkne. Prožívej to všecko s ním. Děkuj, pros, odprošuj, chval… Mluv s ním o tom. Buduj vztah. A když bude vztah, začne tě zajímat i to, co ti Ježíš říká. A nezůstane to bez užitku. A může být ten užitek i fantastický – třeba i stonásobný…