Svatý apoštol Pavel v dnešním druhém čtení říká, že se můžeme i chlubit Bohem. Mně v souvislosti s tím přicházejí na mysl dvě záležitosti, které jsou i právě v těchto dnech tak nějak aktuální:

Ve čtvrtek jsme slavili a v mnohých farnostech slaví dnes slavnost Těla a Krve Páně (Božího Těla). V mnohých farnostech je tento svátek spojen s takzvanými Božítělovými průvody, kdy kněz nese Eucharistii ve zlaté monstranci a pod baldachýnem, který má připomínat nebesa, obcí – s modlitbou, s dechovkou, družičkami, s květinami, se zvonky. Zažil jsem v některých vesnicích tyto průvody a některé byly opravdu hodně hluboké a lidé jim rozuměli a mělo to něco do sebe.
Na druhou stranu jsou místa (a zvláště města), kde sekulární společnost těmto barokním záležitostem nerozumí vůbec a průvod věřících s Eucharistií s dechovkou a s nebesy berou spíš jako nějakou alternativu k průvodům Hare Krišna nebo jako alternativu masopustních průvodů. Tomáš Halík říká, že za takových okolností by měl strach až z čehosi rouhavého a že by se s čistým svědomím těchto průvodů účastnit nemohl. Přece jenom i v prvotní církvi se chlubili Kristem a veřejně ho vyznávali a pro to vyznání víry umírali na popravištích, ale to nejposvátnější si chránili. Měli službu ostiáře (dveřníka), a ten měl především za úkol dbát na to, aby se slavení Eucharistie neúčastnil nikdo nepovolaný, nazasvěcený, nepokřtěný, Eucharistii si velmi chránili.

Jak se chlubit Bohem (dneska bychom řekli: jak evangelizovat) v dnešní době? Myslím, že výbornou zkušeností je třeba Noc kostelů, kde nejde o nějakou „agresivní masáž“, ale kde církev otevře dveře a naplňuje Ježíšova slova: „Pojďte se podívat!“ To známe z evangelia: Když se učedníci ptají: „Mistře, kde bydlíš?“ Ježíš jim říká: „Pojďte se podívat!“ Myslím, že to je jedna z výborných cest pro dnešní dobu. Otevřeme dveře kostelů i v nezvyklé době a necháme lidi, aby si to tu prohlédli, aby se ptali, mají-li zájem, aby se nechali oslovit prostorem nebo tím, co jednotlivé farnosti dělají. A opět zvlášť třeba ve městech vidíme, jak lidé, kteří asi ani nikdy jindy do kostela nepřijdou, sedí v meditativním zamyšlení, poslouchají hudbu, dívají se na plameny svíček a tento prostor k nim mluví.

Takže chlubit se Bohem – určitě. Nemusíme a nesmíme se skrývat se svojí vírou. Ale asi bude v dnešní době třeba dělat to jinak, než v baroku. Koneckonců i 2. vatikánský koncil vyzval, abychom se vzdali triumfalismu, ale abychom šli na hloubku v prostotě a jednoduchosti. Prostě ta doba triumfálních průvodů a dlouhých vleček, které kardinálové nosili, a které někdy dráždily, už je pryč. Jak to řekl náš jednoduchý a ryzí papež František: „Karneval skončil!“ A je dobře po tom netesknit a spíš se ptát, řečeno slovy Bible, co dnes říká Duch církevním obcím. Umět číst znamení doby a adekvátně na ně odpovídat. Prosme o to umění – zvát za Kristem, vycházet s Kristem do ulic. Ale jinak, než se zlatou monstrancí, s dechovkou a pod nebesy. Především vycházet do ulic s Kristem ve svém srdci a svém jednání…