Budeme dneska uvažovat nad jednou ne příliš populární záležitostí: Nad poslušností vůči Bohu. Slyšíme to v evangeliu: Bůh říká o svém Synu: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení, toho poslouchejte!“ A to je někdy velký problém.

Už když otevřeme Bibli, tak hned na prvních stránkách čteme o neposlušnosti prvních lidí. Četli jsme to a uvažovali jsme nad tím minulou neděli. Ale z toho my žijeme – z plodů té jejich a samozřejmě i té naší neposlušnosti. To, co dnes mnozí lidé vyčítají Bohu, to obrovské prokletí, které dopadlo na celý svět, utrpení, smrt, nemoci, katastrofy, to co dnes mnozí lidé zazlívají Bohu, to si v důsledku lidstvo přivodilo samo svojí neposlušností.

To je jedno z největších pokušení: Dělat si věci podle sebe. Jak jsme nad tím uvažovali minulou neděli: „Ty sám si nastavíš, jak to bude.“ To už v dějinách přineslo tolik šlamastik! A zasáhlo to tolik lidí! A když to vztáhneme vůči Bohu, tak neposlušnost je hlavně projev nedůvěry. Jako ten marnotratný syn, když odcházel z domu. On odcházel s tím, že táta mu nerozumí, že táta brání jeho štěstí. To je podstata mnohých našich hříchů: Bože ty tomu nerozumíš! Já tomu rozumím líp! A dyť na internetu psali a v televizi říkali… Bože, to tomu nerozumíš! Život je jinej!“ To už přineslo tolik šlamastik!

V prvním čtení můžeme sledovat opak: poslušnost Abraháma. Ta je obdivuhodná! Abrahám je pastýř, má stáda, má jistoty, má pastviny. A Bůh mu říká: „Abraháme, vyjdi! Já ti neřeknu kam. Já ti to teprve ukážu.“ Víme dobře, jak je třeba náročné, když se má člověk stěhovat. Často je to fakt nejistota. Ale většinou člověk ví, kam se stěhuje. Většinou se tam člověk předem zajede podívat, jestli se mu tam bude líbit, jestli mu to tam bude vyhovovat. Ale Abrahám nevěděl, kam jde. Nebyl se tam podívat. Ani mu Bůh neposlal webový odkaz, ať si to tam prohlédne, ať ví, do čeho jde. Ale on šel. Protože důvěřoval.

A k tomu zve Ježíš i nás. Tak jako pozval ty tři apoštoly na horu proměnění. Já si myslím, že ti ostatní těm třem ani moc nezáviděli. Víte proč? Ta hora měla strašné převýšení. A v tom vedru Palestiny! Oni možná tušili, že se tam Ježíš jde modlit. Ale proč se nepomodlí doma?! Doma si mohou dát nohy do lavóru, ale co tam budou dělat v tom vedru?! Otazníků mohli mít moc. Ale co je důležité: Oni poslechli a šli. A právě tam se jim dal Ježíš poznat ve slávě, v té slávě, ve které ho my uvidíme opravdu až na věčnosti.

A to je veliké poučení pro nás: Ne každá milost, kterou nám Pán nabízí, je na první pohled lákavá. Ale je to milost!

Tak uvažujme dnes nad tím, jak jsme na tom s poslušností vůči Bohu my. A hlavně jak jsme na tom s důvěrou. A nezapomeňme: Ne každá milost, kterou nám Pán nabízí, je na první pohled lákavá. Ale je to milost! To je zkušenost. A o tuto důvěru prosme…