Browse By

PROMLUVA ZE 7. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (A) – MILUJ SVÉHO NEPŘÍTELE!

Vzpomínal jeden kněz na určitou dívenku, která měla takovou zvláštní kostku. Na jednotlivých ploškách té kostky nebyla čísla od jedničky do šestky, jako to běžně bývá, ale na každé plošce té kostky byl biblický citát. A ta dívenka si každé ráno hodila tou kostkou, a jaký citát jí padl, to se snažila pak ten den zvláštním způsobem žít.

Může to být hezká inspirace i pro nás. Možná bych moc nedoporučoval kostku – tam těch citátů moc nevejde, ale bylo by třeba hezké vzít si Bibli, zvláště Nový zákon a v rámci Roku Bible si ji postupně po částech pročítat, a co nás osloví, napsat si na lístky a každé ráno nějaký ten lístek vylosovat jako program na ten den. Bylo by to fajn. Zkusme to!

Nicméně ta dívenka měla kostku s biblickými citáty. A když jí poprvé padl citát z dnešního evangelia „Miluj svého nepřítele“, tak si uvědomila, že vlastně žádné nepřátele nemá a že neví, jak má ten citát žít. Tak běžela za maminkou a říká: „Mami, nechceš mi dneska dělat nepřítele?“ 🙂

Tak je to krásné, když si člověk uvědomí, že vlastně ani nemá nepřátele. A je to velký dar! Ale mnohdy to může být i jinak. Tak možná první otázka pro nás: Nemám nebo mám nepřátele? A nemusí vždycky jít jenom o extrémní záležitosti. Možná nás někdo předběhl ve frontě, možná někdo řekl něco, co ani tak nemyslel nebo možná myslel a nás se to dotklo. Nebo jsme něco řekli my a ten druhý to pochopil jinak a nepřijal to a teď se na nás dívá „přes prsty“. Možná nám někdo nějak „šlápnul na kuří oko“. Takže první otázka bude znít: Nemám nebo mám nepřátele? A pokud zjistíme, že fakt žádné nepřátele nemáme, děkujme za to Bohu – je to obrovský Boží dar!

A pokud nepřátele máme, pak může zaznít otázka: Co s tím? Ježíš nám v dnešním evangeliu říká, co s tím. A tady se zase můžeme ptát: Umím to? Umím žít toto evangelium? Nestojím nad tím slovem někdy bezradný? Nemám pokušení ho nějak přeskočit a přečíst si něco jiného? A zase: Pokud objevíme, že toto evangelium žít umíme, děkujme za to Bohu. Není to samozřejmost! Ale co s tím slovem, pokud ho žít neumíme? Co s tím slovem, pokud ho ani nechápeme? Ježíši, jak to myslíš? Co mi tím chceš říct? Jak to mám žít? Vzorem nám může být Panna Maria. Ona taky mnohé věci nechápala. Ale uchovávala to v srdci, přemýšlela o tom a nepochybně se za to i modlila. Prvním krokem může být právě: Uchovávat to v srdci a přemýšlet o tom. A modlit se za to.

Je náročné to Ježíšovo slovo. A úplnou korunu tomu Ježíš nasadí tou poslední větou, když řekne: „Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec!“ Tak Pane Ježíši, na to fakt nemám! Anebo mám?

Kdosi (snad Tomáš Halík?) krásně řekl, že naše představa dokonalosti – být dokonalý – to je anděl. A to je pro nás nedosažitelné. Tak mohu „flintu hodit do žita“? Anděl není pro nás dosažitelný ideál. Můžeme k němu jako k ideálu vzhlížet a tlačit tím směrem svoje snahy, to jo! Ale anděl není pro nás dosažitelný ideál. Dosažitelným ideálem je poutník. Má nohy zapocené, zaprášené, ale jde. Samozřejmě: Kdo leží ve škarpě a není schopný se pohnout – to už také není ideál.

Takže máme dneska mnoho otázek na přemýšlení. Nemám nebo mám nepřátele? Mám nebo nemám problém s dnešním evangeliem? Umím nebo neumím ho žít? Jsem ochotný pro začátek o něm aspoň přemýšlet a uchovávat ho v srdci a modlit se za to? Je mi blízký aspoň ideál poutníka? Poutníka, který má nohy zapocené, zaprášené, ale jde?

Ptejme se a Ježíš sám ať vloží do našeho srdce odpovědi na tyto otázky…