Ježíš začíná dnešní úryvek evangelia větou, která může docela překvapit. Říká svým učedníkům a říká i nám: „Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší, než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete.“ To může překvapit, protože učitelé Zákona a farizeové, to byli lidé nejen znalí Božího zákona, ale byli to lidé, kteří se Zákon snažili do puntíku a mnohdy až do extrémů zachovávat. V čem byla ta jejich spravedlnost malá? A v čem má být naše spravedlnost větší?

Oni totiž židé měli těch zákazů a příkazů víc než 500. A dodržovat je všechny a pořád – to bylo hodně náročné. A tak farizeové tuto nesnáz vyřešili tím, že řekli: Zaměříme se na to vnější plnění Zákona. Jasně zlé je to, co je vidět: To znamená vražda, cizoložství, atd. Ale co je v srdci, řekli farizeové, to nikdo nevidí, to nikomu neškodí, to nikoho pohoršit nemůže, tak tam si dáme pohov.

A Ježíš říká: Hoši, takhle to nefunguje! Lidé do srdce nevidí. Ale vidí do něho Bůh. A proč Bohu na tom tak záleží, aby to srdce, nitro člověka bylo čisté? No protože Bůh ví, že to vnější zlo nevyrůstá ze vzduchoprázdna, ale právě z lidského nitra. Napřed to zlo je v lidském nitru a teprve pak se projeví skutkem. Jak jsem to říkal dětem: Napřed je člověk na někoho naštvaný a teprve pak ublíží. Napřed závidí a teprve pak ukrade. Ježíš říká na jiném místě v evangeliu že „z nitra, ze srdce lidí vycházejí špatné myšlenky, smilství, krádeže, vraždy, cizoložství, lakota, zloba, lest, prostopášnost, závist, urážky, pýcha, nerozumnost.“

Kdyby zlo nebylo v srdci, neprojevilo by se zvnějšku. A jestli zlo v srdci je, jestli si ho tam člověk pěstuje, tak pak už je to jen otázka času a příležitostí, kdy to zlo nějak vyrazí na povrch. Není možné si říct: Já zlo ve svém nitru nebudu řešit, jenom si budu dávat pozor, aby se neproměnilo ve skutek. To nedokážeš! Zlo má příliš velikou sílu.

Vzpomínal jeden kněz, jak v době jeho dětství tam, kde bydlel, měli chodníky z litého asfaltu. Po nějaké době se v tom asfaltu začaly objevovat boule a ten synek se ptal maminky, co to je. Maminka mu řekla: „Zeptej se táty!“ A táta mu řekl: „Víš, pod tím chodníkem je rostlina, je tam nějaká tráva, která chce prorazit ke světlu a zvedá ten asfalt, až tam nějakou skulinku najde a vyrazí na povrch. Takovou sílu má, že proroste i ten asfalt.“

A přesně takovou sílu má i zlo v srdci člověka. To zlo tam nezůstane! Ono chce na povrch. A opravdu se na povrch dostane. Je to jenom otázka času a příležitostí. Tisíckrát si můžeš říkat: „Já to zlo ze svého srdce nepustím ven!“ To nedokážeš, to se ti nepodaří! To zlo má příliš velkou sílu!

Tak na to nezapomeňme: Co je v srdci, na tom záleží. Co je v srdci, to nás určuje. Co je v srdci, to má příliš velikou sílu a dřív nebo později to vyrazí na povrch. Pečujme o svoje srdce, o svoje nitro…