Dnešní svátek nese název „Uvedení Páně do chrámu“. Připomínáme si, jak Maria s Josefem přinášejí narozeného Ježíše do jeruzalémského chrámu a stařeček Simeon z vnuknutí Ducha Svatého právě v tu chvíli do chrámu přichází, bere Ježíše do náručí a vyznává o něm, že On je SVĚTLO. Už minulou neděli jsme uvažovali nad tím, že Ježíš je Světlo a že neexistuje temnota, kterou by ON nemohl prozářit. A to nám právě připomínají i ty svíce – hromničky, hromniční svíce, které dnes žehnáme.

To slovo „hromniční“ etymologicky vychází ze slov „hrom ničit“, „ničit hrom“. Bývalo kdysi zvykem ve zbožných rodinách při bouřkách zapalovat tuto hromniční svíci a modlit se. Dneska se této prosté lidové zbožnosti mnozí lidé usmívají. A možná i mnozí z vás si kladou otázku, jestli má smysl takovou svící doma mít a rozsvěcovat ji při bouřích. Máme hromosvody, že? Ony taky úplně vždycky neochrání, zvlášť když se nekontrolují a jsou ve špatném stavu.

Já tady chci dneska říct něco jiného: Víte, nemusí jít vždycky jenom o tu bouři fyzickou, když bouchají hromy a práskají blesky. (I to bývá někdy hrůza! Známe to!) Ale co je to proti tomu, když ta bouře nastane ne za okny domu, ale v domě samotném! Když nastanou hádky mezi manžely, mezi rodiči a dětmi, mezi generacemi, nepochopení v rodině! Tyto hromy a blesky dokážou práskat kolikrát víc, než ty fyzické venku. To jsou bouře, proti kterým žádný hromosvod nepomůže!

Tak si říkám, že tu posvěcenou svíci – hromničku bychom si měli dát doma někam na čestné místo. A možná, že když se objeví nějaké ty „černé mraky“ a nějaká „bouřka“ se požene, tak Duch Svatý, jako přivedl Simeona do chrámu (z vnuknutí Ducha přišel Simeon do chrámu!) právě tehdy, když tam přinášeli Ježíše, možná tentýž Duch Svatý i náš pohled v nějaké té ženoucí se a přibližující se bouři natočí směrem k té svíci a my řekneme: Pozor! Potřebujeme Kristovu přítomnost v té bouřce, která teď nastala. Ježíši, přijď, utiš tu bouři, já Ti věřím!

Víte, tím, že tu svíci zapálím, ona nezpůsobí Boží přítomnost! Ona je symbol. Ona mi připomíná, že Ježíš je Světlo, že neexistuje temnota, kterou by On nemohl prozářit. Tím, že tu svíci zapálím, ona nezpůsobí Boží přítomnost! Bůh bude přítomen, když se budeme k Bohu modlit! A ta svíce nám bude připomínat: „Pozvi ho!“

Tak si říkám, jakou by to asi mělo hloubku zvlášť tam, kde pod střechou žije skutečně věřící rodina, a teď ti přítomní uvidí, že se blíží nějaká ta bouře, ať už ta fyzická, ale zvlášť ta bouře vztahů nebo něco těžkého v rodině, kdyby někdo z těch přítomných se podíval na tu svíci nebo ji vzal do rukou a řekl: „Pojďme pozvat Krista!“ Protože on dokáže utišit bouře. I ty bouře hněvu nebo čehokoliv jiného. „Pojďme pozvat Krista!“

Uvažujme nad tím…