Slyšíme dneska v evangeliu jednu větu, která je tak zásadní, že ji církev vložila do slavení každé mše svaté. Jan Křtitel ukazuje na Krista a říká: Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa.

Proč je ta věta tak zásadní? Židé jí rozuměli velice dobře. Jak víme ze Starého zákona, když byli v egyptském otroctví a faraon je nechtěl propustit, tak Bůh poslal na Egypt tzv. deset egyptských ran. Z nich největší bylo pobití všeho prvorozeného u lidí i u dobytka. Ale než se tak stalo, řekl Bůh Mojžíšovi: Vyřiď lidem, vyřiď mému vyvolenému národu, aby vzali beránka, zabili ho a tou krví beránka pomazali veřeje i příčný trám ve vchodu do domu. Až půjde a budu pobíjet všechny prvorozené, když uvidím krev beránka na vašich domech, minu vás. A tak se i skutečně stalo. Krev beránka na domech ty lidi ochránila. A Bůh lidem nařídil: Toto budete slavit po všechny věky – tento svátek beránka.

Židé také velice často podávali beránky jako oběť za svoje hříchy. Proč? Pán Bůh nepotřeboval vidět tu krev, ale lidé ji potřebovali vidět! Měli si uvědomit, jak hrozná věc je hřích – to, co později napsal sv. apoštol Pavel, že mzdou hříchu je smrt. Lidé si měli uvědomit, že tady měla téct jejich krev. Ale zároveň si měli uvědomit, že Bůh si nepřeje smrt hříšníka, ale aby se obrátil a žil, jak také čteme v Písmu.

A teď Jan Křtitel ukazuje na Krista a říká: Toto je ten pravý Beránek Boží. Ne už zástupný, ale pravý Beránek Boží, který svojí krví smyje hříchy celého světa. Nejenom hříchy Izraele, ale celého světa. A nejenom zástupnou krví nějakého zvířátka, ale svojí vlastní.

A církev tuto větu vkládá do každé mše svaté: Hle, Beránek Boží, který na sebe vzal hříchy světa! Nejenom větu. Církev na toto místo klade také dvě důležitá gesta: Než kněz ukáže lidem proměněnou svatou hostii – živého Krista, a než řekne ta slova „Hle, Beránek Boží“, tak tu hostii nejprve zlomí. Tím zlomením připomíná Ježíšovu smrt. Zlomená hostie. Hle, Beránek Boží, který se rozlámal za nás a vydal za nás krev, aby nás zachránil! To je nesmírně silný moment – při každé mši svaté.
A ještě jeden silný moment tam v tu chvíli je: Když kněz Krista, který se pro nás rozlámal, ukazuje lidem, tak je za tou hostií jakoby schovaný. Kněz to může vnímat z bezprostřední blízkosti. Ale můžete to vnímat i vy – ať už z dálky v lavici nebo zvlášť ve svatém přijímání. Ta proměněná hostie, živý Ježíš před námi – to je vlastně náš štít! Každý hřích vrhá střelu na toho, kdo hřešil. Hříšník je sebevrah. A Ježíš, Ježíšova hruď, Ježíšovo Tělo pro nás rozlámané, Ježíšova Krev pro nás prolitá zastavuje tu střelu namířenou proti nám. Můžeme se za Krista schovat. A to není zbabělost, protože on to tak chtěl.

Naučme se to! Nejenom při mši svaté, ale zvlášť když si uvědomíme nějaký hřích, řekněme hned: Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, i moje hříchy, smiluj se! Já si tě stavím před sebe jako štít, protože tys to tak chtěl.

To je důvod naší obrovské naděje a radosti. Nezapomeňme na to a žijme z toho!