Z důvodu změny ve vedení duchovní správy je dočasně na webových stránkách farnosti pravidelně aktualizována pouze záložka "Ohlášky". Ostatní dle možností.

Browse By

PROMLUVA Z 2. NEDĚLE ADVENTNÍ (A) – KŘEST DUCHEM SVATÝM A OHNĚM

To je ale teda docela drsné evangelium, že? Člověku se ani pomalu nechce věřit, že by Bůh skrze svého proroka Jana Křtitele mohl toto říct. Je tam řeč o plemenu zmijí, je tam řeč o sekeře, která je už přiložená stromům ke kořenům, je tam řeč o ohni, je tam řeč o lopatě, kterou Pán pročistí obilí na svém mlatě… Pokusme se dneska „přijít na kloub“ tomu, co nám tady Bůh chce říct.

Především a na prvém místě to nejsou slova zlá. Dokonce ani to oslovení „zmijí plemeno“ není nadávka, jak bychom se mohli domnívat. (Někdy se možná ještě u toho zastavíme.) Ale ani ta ostatní slova – to nejsou slova zlá. To jsou slova velice nadějná a pro nás útěšná. Klíč k těm slovům najdeme právě v dnešním evangeliu: Bůh nám skrze Jana Křtitele říká, že Ježíš nás bude křtít Duchem Svatým a ohněm. Napadlo nás někdy, co to znamená?

Křtít znamená ponořit. Dnes se křtí politím, ale kdysi se křtilo opravdu ponořením. A jestli my máme být pokřtěni neboli ponořeni do Ducha Svatého o do ohně, co to znamená?

Duch Svatý je ten, který nás usvědčuje z hříchu. Zase: To nezní příjemně. Možná si vzpomeneme na svoje dětství, když jsme provedli nějakou lotrovinku a nějak jsme to skrývali, maskovali a maminka nebo táta nás usvědčili, jak to doopravdy bylo. Asi to nebylo pro nás moc příjemné. Možná jsme si řekli: „Ach jo, tak ono se na to přišlo.“ A možná přišla i sankce.

Ale u Ducha Svatého to je jinak! Když Duch Svatý člověka usvědčuje z hříchu – to je obrovská pomoc! Víte, jak to někdy bývá, jak někteří lidé říkají: „Já ani nevím, z čeho se mám zpovídat, já bych se nějak chtěl pohnout dopředu ve svém životě, ale nevím, jak. Nevím, co mi brání, co mě svazuje.“ A tady může člověk prosit. Ducha Svatého máme přece už od chvíle křtu a zvláštním způsobem od chvíle biřmování. Člověk může prosit: „Duchu Svatý, prosím Tě, dej mi poznat můj hlavní hřích, dej mi poznat, co mě svazuje, co mi brání posunout se kupředu.“ A když to budeš upřímně dělat, tak Duch Svatý ti ukáže: „Tady jsi nemocný, to je to místo, dívej, tam je třeba začít, to je třeba změnit.“ Duch Svatý nás usvědčí. Ale to není zlá věc! To je obrovská pomoc, abychom se posunuli kupředu.

Ježíš nás bude křtít Duchem Svatým a ohněm. Co je to ten oheň, kterým máme být pokřtěni, do kterého máme být ponořeni? Oheň je láska. Láska, která hoří. Kdyby nás Duch Svatý jenom usvědčil, tak to nám nepomůže. To bychom se spíš možná jenom polekali a chtěli někam utéct. Ale jestli je člověk současně ponořený i do lásky, jestli si člověk uvědomí: „Já chci skoncovat s hříchem, chci to změnit, chci se posunout – proč? – protože miluji a chci být blízko Tomu, kterého miluji“, tak to je úžasná změna, úžasná revoluce, když se člověk otevře Ježíšovu křtu, když se nechá pokřtít Duchem Svatým a ohněm, když se nechá ponořit do Ducha Svatého a do lásky.

Takže dnešní Boží slovo není zlé. Je naopak ohromně povzbuzující. Je v něm velké ujištění: Bůh se o mě stará. A není mu to jedno, jak na tom jsem.

A jestli je sekera přiložená ke kořeni (k mému kořeni), tak řeknu: „Bože, prosím Tě, nevytni mě ze země živých, ale spíše tou sekerou osekej to, co ve mně není dobré, a co by způsobilo, že bych neprošel branou do Tvého království.“ To je teda věta od sv. Augustina: „Pane, tady na zemi pal a řež, ale na věčnosti ušetř!“ Může to být i naše cesta. Pak budou mít naše kroky cíl, jistotu, jasný směr…