„Dva lidé přicházeli do chrámu. Jeden byl turista, který si chtěl prohlédnout památky, které nám zanechaly předcházející generace a druhá byla žena s kbelíkem a hadrem, která si říkala, že ten kostel trochu povytírá.“ Možná právě těmito slovy by Ježíš začínal svoje podobenství dnes. Protože i v místech, kde kostely bývají přes celý den otevřené, mluvit o tom, že mimo mši svatou se jde někdo do kostela modlit – ta skutečnost moc častá není. Farizeus a celník se šli do chrámu modlit. Tak to je první impuls nad dnešním evangeliem: Choďme se do kostela modlit! Je tu živý Ježíš a má nám co dát. Kostel je místo modlitby.

Dalším impulsem nad dnešním úryvkem evangelia může být otázka: Který z těch dvou jsem já? Ten spravedlivý nebo ten hříšník? Nebo může zaznít jiná otázka: Nezažil jsem to někdy? Nepotkal jsem někdy někoho, kdo byl třeba i morálně hodně níž, než já? Neměl jsem pokušení takovým člověkem pohrdnout, takového člověka odsoudit? Anebo nebyl jsem já ten hříšník, nad kterého se možná druzí povyšovali, ale já zažil objetí Boží? Možná se někde najdeme.

Možná se najdeme v tom farizeovi. On nebyl zlý! Nebyl lupič, nebyl podvodník, necizoložil, plnil si svoje povinnosti k Bohu. Dvakrát za týden se postil. Kdo z nás se dvakrát za týden postí? Dával desátky ze všech svých příjmů. Kolik lidí dává desetinu ze svých příjmů na dobré účely? Ten farizeus byl dobrý. Ale pokazil to tím, že se povyšoval.

To je připomínka pro ty, kteří mezi námi usilují o spravedlnost, o dobrý život. Bůh se raduje! Ale říká: Nepokaz to! Nepokaz to tím, že by ses povyšoval nad ty, kterým se tak nedaří. Co máš, co bys nebyl dostal?! Můžeš vidět chyby v životě lidí kolem sebe – i chyby hodně zásadní. Ale nemusíš vědět všechno, proč ten nebo onen je takový, čím prošel, co ho ovlivnilo, co ho trápí, co si přinesl na svět už třeba jako dědičnou zátěž. Kdybys byl na jeho místě, nevíš, jak by to bylo s tebou. Nepokaz to!

A pak také veliké povzbuzení pro ty, kdo vědí, že jsou tady v roli toho hříšníka. Ten celník opravdu hříšníkem byl. Možná ani nedokázal říct, jestli se chce změnit. Ale jedno věděl. Věděl, že potřebuje Boha, věděl, že jenom z jeho milosrdenství může být živý. Chci se s vámi podělit o několik velmi krásných a velmi povzbudivých myšlenek na toto téma, které jsem kdysi četl:

Kůň produkuje ve stáji hnůj. Sám o sobě je hnůj odporný a zamořuje vzduch. Tentýž kůň však hnůj s velkou námahou odtáhne na pole, a to pak díky hnoji vydá drahocennou úrodu znamenité pšenice či vybrané révy. Tato žeň by nebyla tak dobrá, kdyby se jí předtím nedostalo hnojiva.