PROMLUVA Z 29. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (C) – HLÁSEJ SLOVO, VHOD I NEVHOD
Dnešní naše zamyšlení bych začal otázkou: Už jste se někdy setkali s tím, že kněz hlásal Boží slovo a přišlo to nevhod? Pevně věřím, že ano. Protože kdyby tomu tak nebylo, bylo by něco špatně.
My jsme v dnešním 2. čtení slyšeli, jak svatý apoštol Pavel svému žáku Timotejovi píše: Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky. Proč vlastně?
Nechejme dnes na toto téma promluvit odborníka. Někdy káže obyčejný farář, někdy si čteme pastýřský list otce biskupa, někdy třeba dokonce z myšlenek papeže. Nechejme dnes promluvit světce. Je jím svatý Augustin. Ten se v jednom kázání zamýšlí nad slovy biblické Knihy proroka Ezechiela, který na adresu pastýřů Božího lidu říká: Nepřivedli jste zpět, co bylo rozptýlené, nehledali ztracené. I co bylo silné, jste zahubili. Naslouchejme slovům svatého Augustina:
„Nepřivedli jste zpět, co bylo rozptýlené, nehledali ztracené.“ Proto jsme upadli do rukou lupičů, uchvátily nás zuby dravých vlků. Kvůli těmto nebezpečím vás prosíme, abyste se za nás modlili. Jenže ovce jsou vzdorovité. Neboť když zabloudí a my je hledáme, k vlastní zkáze ve svém bloudění prohlašují, že k nám nepatří: »Co po nás chcete? Proč nás hledáte?« Jako by pravou příčinou toho, proč po nich toužíme a proč je hledáme, nebylo, že bloudí a hynou. »Jestliže bloudím nebo hynu,« říká taková ovce, »co je ti do toho? Proč mě hledáš?« Protože jsi zabloudil, chci tě přivolat zpátky. Protože jsi se ztratil, chci tě nalézt. »Ale já chci takto bloudit a chci se ztratit. «
Tak ty chceš takto bloudit a chceš se ztratit? Tím spíše to nechci já. Ano, troufám si to říci, i když s tím nepřicházím vhod. Slyším totiž, jak apoštol říká: „Hlásej slovo, přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod.“ Komu vhod a komu nevhod? Vhod samozřejmě těm, kdo chtějí, nevhod těm, kdo nechtějí. Přicházím jistě nevhod, jestliže se odvažuji říci: »Ty chceš bloudit a chceš se ztratit, ale já nechci.« A nechce to především ten, který mi hrozí. A kdybych snad chtěl, poslechni si, co mi říká a jak mě kárá: „Nepřivedli jste zpět, co bylo rozptýlené, nehledali ztracené.“ Mám se snad tebe bát víc než jeho? Všichni se musíme objevit před Kristovým soudem.
Budu tedy zbloudilé volat zpět a budu hledat ztracené. Budu to dělat, ať chceš nebo nechceš. I když se při tom hledání poraním o lesní křoví, proderu se i těmi nejužšími soutěskami a prosekám se každou houštinou. Všechno překonám, jen když mi Pán, který mi hrozí, dá k tomu sílu. Zavolám nazpět ty, kdo bloudí, a přivedu zpátky ty, kdo se ztratili. Nechceš-li, abych měl trápení, přestaň bloudit a neztrácej se. Dost na tom, že se trápíme, když bloudíš a když se ztrácíš. Bojím se však, že kdybych se o tebe nestaral, zahubil bych tak i to, co je silné. Jen si poslechni, co následuje: „I co bylo silné, jste zahubili.“ Kdybych totiž nedbal o toho, kdo bloudí a kdo se ztrácí, zachtělo by se bloudit a ztratit se i tomu, kdo je silný.
Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod. Už víme, proč….