Dnešní evangelium začíná tak zvláštně. Ježíš říká apoštolům: Kdybyste měli víru (docela maličkou) jako hořčičné zrnko a řekli této moruši: „Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře“, poslechla by vás. Na jiném místě evangelia je dokonce řeč o hoře: Když budete mít víru a nebudete pochybovat, i kdybyste řekli této hoře: „Zvedni se a vrhni se do moře“ stane se to.

Slyšel jsem, jak nějaký školák slyšel v kostele toto evangelium a potom s vírou, s velikou vírou se zadíval na nějakou horu a říká: „Pohni se! Pohni se!“ A nic. Ani o milimetr. A byl tím hrozně zklamaný. Možná měl začít pravítkem a ne hnedka horou!

Ale ne! Bible je plná obrazů, jak to odpovídalo myšlení tehdejších lidí. Ježíš nás samozřejmě nezve, abychom velikost svojí víry testovali na zjevných nesmyslech. Ale chce říci to, že víra (tedy víra v Boha) je něco nesmírně silného, že víra má schopnost hýbat něčím, co je jinak nepohnutelné. V širokém smyslu slova.

Ale napřed asi co to je víra? Pocit? To by bylo málo! Pocit je jako ranní opar, který se velmi rychle rozpustí v ranním slunci. Jestli je víra pro někoho jenom pocit, tak zvlášť když pak přijdou nějaké těžké zkoušky, takový pocit se rychle vytratí a je po „víře“.

Někdo řekne: „Víra to je souhrn vědomostí o Bohu a o Božích věcech.“ Ani to ne! Vědomosti samozřejmě jsou důležité! Právě tento týden jsem říkal mládežníkům: „To je super, že jste se přihlásili do náboženství! Je důležité i rozumem utřídit si věci víry. Protože v opačném případě něco uslyšíš ve škole, něco si přečteš na internetu, něco uslyšíš v televizi nebo tě osloví nějací sektáři a „utáhnou tě na vařené nudli“ a ty řekneš: „No to křesťanství – to je blbost!“ Není to blbost! Problém je v tom, že mnohý člověk zůstal „v dětských střevíčkách“, zůstal u zkreslených dětských představ a už s ním nerostlo i to rozumové poznávání Boha a Božích věcí. Koneckonců i zpovědní zrcadlo, jak je v kancionálu, nám u 1. přikázání klade otázku: Staral jsem se o přiměřené vzdělání ve věcech víry? Samozřejmě že je důležité se vzdělávat ve víře! Jinak nás sektáři a liberalismus dnešní doby utáhnou „na vařené nudli“. Ale to ještě pořád není víra!

Tak co je to víra? Ze strany Boží víra je dar. Ze strany člověka víra je odpověď na tento dar. Myslím, že krásně je to vyjádřeno třeba ve Starém zákoně v tom vyprávění, jak Bůh povolává chlapce Samuela: „Samueli, Samueli!“ A Samuel odpovídá: „Mluv, Hospodine, tvůj služebník poslouchá!“ Takže Bůh dává dar, volá a člověk odpovídá.

Možná ještě výstižněji to vidíme ve chvíli, kdy Bůh povolává Abraháma: Abrahám má stáda, má pastviny, má jistoty. A Bůh mu řekne: Vyjdi ze své země, ze svého příbuzenstva a jdi do země, kterou ti ukážu. Kam? To ti teprve řeknu. Do nejistoty! Ale v důvěře ve mne. A Abrahám jde. Bůh dává dar a člověk odpovídá a vydává se na cestu. Víra je vydání se na cestu.

Někteří lidi o víře říkají: „Já to mám v srdci!“ No to hezké, že to máš v srdci! Ale to je málo! Co je víra, to krásně vyjadřuje latina. VĚŘIT se latinsky řekne CREDERE. A to slovo je složeno ze dvou slov: COR (srdce) a DARE (dávat). Dávat tomu srdce! Bůh dává dar a člověk na něj odpovídá: COR DARE – dávat tomu srdce.

Takže převedeno do té nejběžnější praxe to znamená: Bůh třeba skrze Desatero, skrze evangelium, skrze celou Bibli, hlasem svědomí řekne: „Milý příteli, toto je určité zásadní dobro, bez kterého bys byl ochuzen, toto dělej! A tamto je zase určité zlo, které fakt škodí, toto nedělej!“ Bůh dá dar a člověk na ten dar odpoví. Buď tomu dá srdce a řekne ANO, nebo řekne NE.

COR DARE. Dávat tomu srdce. Kdyby toto lidé chápali, tak by se nejenom nevyprazdňovaly kostely, ale tato víra by opravdu hýbala záležitostmi, které jsou jinak nepohnutelné! A že je jich dost!

Tak kéž chápeme my: Z Boží strany víra je dar. Ze strany člověka je víra odpovědí na ten dar, vydáním se na cestu. COR DARE – dávat tomu srdce. A pak se budou hýbat v širokém smyslu slova i záležitosti jinak nepohnutelné…