Kdyby byl Ježíš politikem, asi by mluvil jinak. Víme, jak to bývá: Stačí pár lidí, kteří jsou ochotni naslouchat, a už se jim slibují hory doly, téměř ráj na zemi…

Všimněme si v dnešním úryvku evangelia: Ježíš neměl jen pár lidí. Evangelista jasně říká, že Ježíše doprovázely velké zástupy. A Ježíš nic nesliboval. A to si ani nemusel nic vymýšlet nebo lidem lhát. Stačilo mluvit o radostech v nebi, o tom, co čeká každého, kdo bude Krista následovat. A on zatím začne mluvit takové divné řeči, kterými – lidsky vzato – musel odradit většinu posluchačů.

On jim řekne: Jestli nedáte až na 2. místo všecky svoje vztahy, i vztahy k těm nejbližším, nemůžete být mým učedníkem. Už to je divné! Pak začne mluvit o kříži: Kdo nebere svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Jaký kříž? Kříž byl popravčí nástroj! O čem je řeč? Pak ta dvě podobenství: Člověk staví věž a nespočítá si, jestli na to má a nedokončí ji. No, pěkný hlupák! Král si to spočítá a přijde na to, že se svými počty vojáků na to nemá, aby šel do boje. Aha, tak to si to asi máme rozmyslet, jestli na to máme nebo nemáme Krista následovat. Dneska se rozhodneš pro Krista, vydáš se za ním, a Ježíš zítra řekne: „Doprava!“ A rodina řekne: „Doleva!“ Půjdeš doprava nebo doleva? Co si ti lidi mysleli? A protože Boží slovo je nadčasové a platí i nám, co si myslíme my? Možná si ti lidé řekli a možná, že si řekneme i my: No, Pane Ježíši, tak na to já fakt nemám!

A pak tomu Ježíš dá „korunu“: Kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem. Co si ti posluchači mysleli? A co si myslíme my? Ale právě v té poslední větě je klíč k těm větám předcházejícím! Kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem. Zříct se na 1. místě snahy žít křesťanství jen ze své síly. Na to fakt nemáme, to fakt nejde! Ale právě o to jde Ježíšovi, abychom před Bohem přiznali tuto svoji chudobu a dovolili jemu, aby On nás uschopnil žít s ním.

Toužit po tom, dovolit mu to, prosit o to. Protože když se člověk nebude držet Krista, tak pokazí všecko. Pokazí vztahy, nedostaví věž, prohraje válku… Ale i opačně, jak už jsme si kdysi říkali: Když je Ježíš v životě člověka na prvém místě, všecko ostatní je na správném místě. Ale aby tomu tak bylo, aby On byl na prvém místě, po tom je třeba toužit, o to je třeba prosit, to je třeba mu dovolit. Dovolme mu to! Sami na to fakt nemáme…