Browse By

PROMLUVA Z 15. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (C) – MILOSRDNÝ SAMARITÁN JEŽÍŠ

Někdy se lidé ptají, jestli příběh o milosrdném Samaritánovi je jenom podobenstvím, nebo jestli se ten příběh skutečně stal. Ten příběh je nejspíš podobenstvím, ale přesto se svým způsobem skutečně stal a děje se dodnes.

Ježíš mluví o člověku, který sestupoval z Jeruzaléma do Jericha. To je symbolická řeč: Jeruzalém je hodně na návrší. Můžeme si ho představit třeba jako Svatý Hostýn nebo Svatý Kopeček. V Jeruzalémě stál chrám. To bylo místo bohoslužby. Jericho bylo hodně, hodně, dole. Bylo to výletní město, město zábavy, město plné boháčů, kteří si tam často hodně vzdáleni od Boha užívali života. Ta cesta z Jeruzaléma do Jericha – to je symbolická cesta, cesta hříšníka. Když člověk odchází od Boha, tak vždycky sestupuje.

A na té cestě potká lupiče, kteří ho okradou, svlečou a nechají polomrtvého. To je Boží nepřítel (ďábel), který člověka okrade o to, co od Boha dostal, vezme mu jeho důstojnost, svleče ho a nechá polomrtvého. To zakusili ti, kdo se někdy namočili do něčeho opravdu hodně špatného: Zloduch člověka svede, okrade, svleče, nechá polomrtvého a odejde. A zlo už samo dokoná svoje dílo.

Pak jsou tam lidé, kteří se tomu ubožákovi vyhnou. Většina lidí hříšníka nepochopí. Vyhnou se mu nebo ho možná ještě zadupají do prachu. Nemají čas, nemají zájem. A zpravidla si to i docela dobře zdůvodní.

Naštěstí je tady ten milosrdný Samaritán. To je Ježíš. Evangelium říká: „Bylo mu ho líto.“ Ta lítost, ten soucit – to je podstatný prvek Ježíšova bytí. Na kolika místech v evangeliu to nacházíme! Ježíš viděl zástupy lidí a bylo mu jich líto, protože byli jak ovce bez pastýře. Samaritán viděl toho ubožáka a bylo mu ho líto. Když se marnotratný syn vracel domů, otec ho v dálce uviděl a pohnut soucitem vyběhl, objal ho a políbil. Ten Ježíšův soucit s člověkem – to je podstatný rozměr jeho bytí.

Samaritán tomu okradenému a zbitému nalil do ran oleje a vína. V orientu nevozili s sebou peroxid vodíku. Ránu desinfikovali alkoholem. A potom přišel na řadu olej, který měl sloužit k zahojení ran. To chce Ježíš dělat s každým hříšníkem. Každý hříšník potřebuje očistu a zahojení ran. Očistu přináší svátost smíření. Olej je symbol Ducha Svatého. Duch Svatý hojí rány způsobené hříchem.

Pak se tam říká, že Samaritán vysadil toho chudáka na svého soumara. Tím soumarem je Ježíšovo lidství. On na svém těle vynesl na kříž všechny naše hříchy. On ty naše rány vzal na sebe. Jeho ranami jsme uzdraveni.

A pak je tam ještě řeč o hostinci. Tím hostincem je společenství církve, které se má postarat o všechny ty okradené, svlečené, ponížené, zbité, Ježíšem nalezené a ošetřené.

Co nám to říká pro náš život? Netoužit po sestupu, ale po vzestupu. A pokud člověk už sestoupil a Boží nepřítel ho ponížil, okradl, vysvlekl, zbil, nechal ho polomrtvého, možná i lidé se mu vyhnuli, možná ho zadupali do prachu, ale nezapomenout na Ježíše, soucitného, milosrdného Samaritána, který jediný může přinést očištění i zahojení ran. Jeho Srdce je místo, kde je dostatek prostoru pro všechny okradené, svlečené, ponížené, zbité, pro všechny nešťastné, pro všechny v nejširším smyslu slova polomrtvé.

Vidíme, jak hluboké a jak ze života je podobenství o milosrdném Samaritánovi. Moc přeji, ať nás osloví…