Slavíme dnes Ježíšovo nanebevstoupení a máme zároveň v naší farnosti slavnost 1. svatého přijímání. Při mši svaté ve farním kostele dnes 6 dětí naší farnosti přijme poprvé Ježíše v Eucharistii.

Před nedávnem vzpomínal jeden člověk na to, jak kdysi děti chodily ke sv. přijímání po celých třídách. Říkal: „A kde jsou ty děti dneska, jak žijí?“ Kdysi jeden pan farář dal na nástěnku staré fotografie z 1. svatého přijímání a dal k nim nadpis: ZŮSTALI JSME VĚRNI? A lidé koukali na fotky a říkali: „No, ten už do kostela nechodí a ta už do kostela taky nechodí a ta už je dokonce v KSČ…“

Mnohým lidem ten cíl stačil. I leckterým dospělým. Byly babičky, které měly fotečky vnoučátek v krásných šatičkách a víc už neřešily.

Tak ten dnešní svátek Ježíšova nanebevstoupení nám připomíná, že náš cíl je daleko vyšší. Že nejde o šatičky a o fotečky, dokonce nejde ani jen o 1. svaté přijímání. Jde o věčnost. O věčnost naši, o věčnost dětí, vnoučat. Ježíš neřekl, že kdo půjde k 1. svatému přijímání, bude spasen. Ale řekl, že kdo vytrvá až do konce, ten bude spasen. A to je boj.

Moc se mi líbil příběh, který vyprávěl při mši svaté na letošním minitáboru pan farář v Cholině: Starý indián si vypráví se svým vnukem a říká mu: „Lidský život – to je vlastně neustálý boj mezi dvěma vlky. Boj mezi dobrem a zlem. Jeden vlk – to je všechno to dobré a krásné, co může člověk dělat. Druhý vlk – to je všecko to nízké, hrozné a hříšné, čeho je člověk schopný.“ Vnuk se ho ptá: „A který z těch vlků nakonec zvítězí?“ A starý indián mu na to říká: „Zvítězí ten, kterého živíš!“

Když člověk ve svém životě živí zlo, nesmí se pak divit, když v jeho životě zvítězí zlo a podle toho bude vypadat věčnost. Když člověk ve svém životě živí dobro, jistě se nebude divit, když v jeho životě zvítězí dobro a člověk k Pánu Bohu dojde. A my víme, že dobro živíme nejen jeho konáním. Dobro živíme a sílu proti zlu zvláštní způsobem dostáváme v Eucharistii.

Tak ten velký cíl (věčnost) ať máme na mysli, ať je předmětem našich tužeb, našich snah, našeho úsilí, našich bojů, ať už jde o nás, ať už jde o naše děti, vnoučata. A Ježíš v Eucharistii ať nás na této cestě živí…